18 srpna 2017

What a wonderful world...

Jsem takzvaný pravdoláskař, i když se tento pojem v našem "světě naruby" stal spíše nadávkou, tak já vím, že mám vždy úctu k pravdě i k lásce. A naopak rozhodně nevěřím na komunistické dezinformační lži a na třídní nenávist. Já pochopitelně, na těch pár chvilek, kdy budu ještě strašit na tomto světě, si nedám vzít svoji představu podle Louise Armstronga: What a wonderful world! 

V minulém roce mi zemřela má o sedm let mladší sestra Blanka. Na její narozeniny jsme všichni věděli, že to budou její poslední. Ležela doma a zdravotní sestra jí chodila ošetřovat a občas vyměňovala náplast s morfiem na utišení bolesti. Ošetřující lékař odmítl operaci a moje sestra také, byla silně věřící a vlastně se jakoby těšila na to vymodlené nebe. Já jsem si lámal hlavu, co jí dát k narozeninám, aby z toho mohla mít aspoň na chvilku radost.

Má žena navrhla, že jí upeče tu speciální roládu "black and white", kterou od ní měla Blanka vždycky moc ráda. Byla to, do téměř černého čokoládového těsta zarolovaná bílá náplň z tvarohu, šlehačky a ovocného jogurtu. Po nakrájení to tvořilo černobílé spirály. 
Já jsem zase vynašel v knižní reklamě takzvanou Knihu svatých, což byla bichle abnormálních rozměrů a obsahovala samé svaté obrázky s životopisy světců a mučedníků, což moji sestru vždycky ze všeho  nejvíce zajímalo.
Jenže v Praze to už nikde neměli, ale poradili mi, že takovéto těžko prodejné knihy jsou k dostání, jako zlevněné v tzv. prodejnách "Levné Knihy". Obvolal jsem tedy tyto prodejny a nikde v Praze už Knihu svatých neměli, ale poradili mi, abych to zkusil u mimopražských, a skutečně, jsem objevil prodejnu v Pardubicích, kde tuto knihu ještě měli v několika výtiscích.

Napadlo mě, že máme jednu moc dobrou kamarádku, herečku pardubického divadla, Lídu. Zavolal jsem ji ihned a ona se sama nabídla, že ten obchod je jen pár kroků od nich, že tam může dojít a tu knihu pro moji sestru okamžitě koupit. Asi za půl hodiny už mi telefonovala: "Tak tu bibli už mám! A jestli chceš, tak ti ji dovezu do Prahy ještě dnes odpoledne!"

"Ne, ne, Lído, to já od tebe nemohu chtít, my si tam k vám dojedeme třeba zítra, nebo kdy se ti to bude hodit."
"To je zbytečný, podívej já jedu se synem kvůli něčemu jinému dnes do Prahy, tak stačí, když si dáme někde sraz, třeba na Míráku v pět hodin, a já ti ji tam dovezu!" To bylo skutečně promptní jednání a ochota par excellence!
Počasí bylo sice zoufalé, lilo jako z konve, když jsme se s Lídou a jejím synem sešli ve výklenku jedněch domovních dveří, všichni tři pěkně namoklí. Chtěl jsem je pozvat někam na večeři, ale neměli čas, a tak jsem jen zaplatil tu knihu a oni dva už zase někam spěchali a já byl šťasten jak blecha, že mám nejen skvělý dárek pro sestru, ale i skvělou kamarádku Lídu...

Nevím, jestli jsme udělali sestře Blance aspoň takovou radost, jakou jsem měl já, že mám známou na kterou je perfektní spolehnutí. Díky Tobě, Lído!

Žádné komentáře: