
Jak vidno na fotografii, která je ovšem z doby, téměř o 60 let později, tak se toho zase až tak moc nezměnilo. Dům má lepší omítku a dole, kde jsou na celou šířku budovy Kuchyňské potřeby, byly tenkrát dva obchody. Vlevo byl nóbl obchod se skleněným zbožím jako lustry, lampy, zrcadla atd., vpravo byla mlékárna, před níž se táhla do leva po celém chodníku fronta nakupujících, co se už nevešli do krámu. A tam jsem stál také já, asi tak pod písmenem Ň ve slově KUCHYŇSKÉ. Najednou někde v tom domě bouchly průvanem dveře tak silně, že se celý barák zachvěl a o vteřinu později jsem dostal strašnou tupou ránu do hlavy.
Nejdříve jsem byl otřesen jako na hranici omráčení, pak jsem si sáhl na hlavu, plnou písku a drtě mezi čímž tryskala krev. Uviděl jsem pumpu na druhé straně ulice a tak jsem se tam rozběhl, abych si tu kebuli rychle opláchl, při čemž mě málem porazilo auto. Proudem vody se mi povedlo vypláchnout ten stavební materiál z vlasů, načež jsem si položil kapesník na temeno a vrátil se na místo činu. Jedna maminka s kočárkem, když viděla jak ochotní lidé vytahují z jejího kočárku kusy zdiva, prostě omdlela jako špalek. V kočárku však klidně spalo neporušené
dítko, zatímco se dobří lidé starali o probuzení jeho omdlelé maminky.
dítko, zatímco se dobří lidé starali o probuzení jeho omdlelé maminky.


Když jsem v roce 1995 přijel po 22 letech do Prahy, byl jsem zděšen, hnusná dřevěná lešení "zdobila" skoro celé centrum Prahy. Ale pak to, co komouši nedokázali za 40 let zařídit, to najednou šlo, takže už za pár let Praha prokoukla a od té doby je opravdu atraktivní perlou Evropy. A proto mi stále nejde do mé praštěné hlavy, že je ještě tolik lidí, kteří dnes vzdychají a slzy roní, jak to tu bylo za vlády komoušů idylicky krásné. Prostě, jak se tak říká: Vzdělanost přináší lidem hoře tam, kde blbec prožívá štěstí...
Dovětek: Takže v Praze se celkem podařilo, aby omítka nepadala na hlavy chodcům, ale jak se právě dovídám z denního tisku, tak nejen omítka, ale i tuny zdiva dosud padají na hlavy chodců ve městech jako je třeba Olomouc nebo Hradec Králové a ono se o tom moc nemluví, prý to jaksi patři ke kolorytu 21. století...
https://youtu.be/CpAH1uk95Ck
https://youtu.be/CpAH1uk95Ck