01 října 2017

Problematika parkování

  S parkováním jsou skoro vždycky spojeny mnohé nepříjemnosti a v naší české zemi obzvlášť. Třeba v takové Ženevě se daří mít ulice vyprázdněné od aut, tak jako to bývalo kdysi. Každý přijíždějící totiž musí přímo z dálnice městského okruhu skončit v podzemní garáži, jak jednoduché! Mimo to je potřeba stavět nová sídliště tak, aby ke každému bytu, a sice povinně, patřila i soukromá garáž či parkoviště. Znamená to že se politici nebudou stále jenom radovat z miliónů nově vyrobených škodovek, ale budou vědět, že je potřeba pro tato auta stavět nové garáže, P+R parkoviště a parkingy tak, aby auty ucpaná města nedostávala nevyhnutelné infarkty.

Když jsme se v Německu přistěhovali do nového sídliště, museli jsme si povinně zároveň s bytem najmout buď garáž, nebo číslované venkovní parkoviště. Jako lepší možnost jsem viděl ta venkovní parkoviště, protože byla přímo před vchodem do domu, auta se tam nekradla ani nevylupovala a navíc cena byla poloviční než nájem garáže.
Jenže tak jako já uvažovali i mnozí jiní, což způsobilo, že volných garáží tam byl nadbytek, zato parkovacích míst nedostatek. Musel jsem tedy nejprve najmout garáž, ale už za měsíc jsem zjistil, že na našem parkovišti před domem je stále jedno parkovací místo volné a tak jsem začal pátrat komu patří. V kanceláři správy domů mi vyhledali jméno nájemce, byla jím jakási Ingrid Hofmann. Když jsem se na ni asi na pátý pokus dovolal, řekla mi, že to parkoviště vůbec nepoužívá, protože bydlí o blok domů dále a jelikož je stále někde ve světě a když je výjimečně doma, tak parkuje na ulici. Dohodli jsme se, že to její parkoviště budu používat já a ten její poplatek jí budu měsíčně pomocí trvalého příkazu vyrovnávat na její konto.

Teprve za dva roky se celá věc zkomplikovala. Na mém parkovišti se najednou někdo usadil se svým autem a já byl nucen parkovat na ulici. Po třech dnech mě to naštvalo a postavil jsem se za něj tak těsně, aby nemohl vyjet. Za sklem v mém autě jsem nechal lísteček se jménem a číslem domu a dveří mého bytu. Ještě tentýž večer na mne zvonil rozčílený pán s dotazem jak to, že mu svým autem bráním v odjezdu, což je totiž oprávněně pokutovatelný přestupek.
Odpověděl jsem mu stejně důrazně: „Pane, vy už třetí den okupujete mé placené parkoviště, právo se rozčilovat mám tedy jednoznačně já!“

„To je omyl, pane, tohleto parkoviště je už dva měsíce volné a proto ho používám. Já jsem totiž tady zaměstnán u správy domů a z naší evidence vím, kde je co volné a kde tedy mohu parkovat, při své práci na údržbě domů a okolí." 

„Tak to vám nevěřím, pane“, protestoval jsem, „zde toto parkoviště je sice psáno na jméno Frau Ingrid Hofmann, ale já jsem jej od ní už před dvěma roky převzal a platím ten měsíční poplatek převodem přímo na její konto.“
„Tak to máte smůlu, Frau Hofmann se už před dvěma měsíci odtud odstěhovala.“
„No, to je sprosté, že mi nic neřekla, dáte mi spojení na tu bábu?“ řekl jsem naštvaně.
„Ano, máme její novou adresu i telefon, ovšem žádná bába to není, je to krásná a milá stevardka.“

Takže blbec jsem byl já, ale dlužno ještě podotknouti, že když jsem ji zavolal a řekl jí co se stalo, moc se mi omlouvala, že mi to zapomněla oznámit a dokonce přijela za mnou domů a prosila, abych se nezlobil, což bych, při jejím exkluzivním vzhledu, stejně nedokázal. A protože jsem galantně nechtěl od ní vzít peníze nazpět, pozvala mne na večeři, což jsem pochopitelně neodmítl. To je důkaz, že s parkováním mohou být občas spojeny i příjemnosti...

A když letuška - tak hudba "Skyliner"...
http://www.youtube.com/watch?v=_z-GLJ5asbo

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tý letušce bych to taky prominul. J.J.

Anonymní řekl(a)...

S parkováním je to u nás problém hlavně na nových sídlištích, kde je panelák na paneláku a hrozně málo místa kolem nich. Mého muže, může taky rozčílit do běla, když u domů pravidelně parkují lidé s velkými firemními dodávkami. Jo, a i lidé, co mají garáže, raději nechávají auto, pěkně před domem, kde ho mají po ruce. A to bydlíme v docela malém městě. Jak je vidět, je to všude stejné. Pardon, až na ty pěkné letušky. Jarka

Mirek Toms řekl(a)...

A ještě jeden detail: Když mi ta letuška řekla, že se u nás staví a vrátí mi ty peníze, představil jsem si, že přijde vysoká, štíhlá, dlouhá, hubená manekýna - a ona to byla krásná, milá a usměvavá dívka střední postavy. Nedalo mi to a zeptal jsem se ji, jakto, že je na letušku tak malá? A ona přiznala, že při nástupu měla potíže, protože chtěli výšku min. 170 cm a ona měla jen 168, ale ty dva centimetry ji odpustili, že znala perfektně 3 jazyky...