15 října 2008

Záhadná Indie

Po příletu do hlavního města Indie New Delhi v šedesátých letech minulého století, jsme se s mým kolegou Janem Lexou ubytovali v luxusním hotelu "Imperium", který nám vřele doporučil náš československý obchodní rada. Hotel stál sice třicet pět rupií denně, ale byl pro nás skutečně prvotřídní hlavně proto, že zde byla na výběr i jídla evropská, převážně tedy anglická.
Po zkušenostech z Bombaye a Calcutty jsme uvítali, že se už nebudeme muset denně cpát indickým jídlem, které nám po čtyřech týdnech zde, připadalo jako stále tentýž blaf, obsahující 90% kondenzovaného pepře.

Každý den v tříhodinové polední přestávce, přes to největší vedro, jsme trávili v našem krásně klimatizovaném hotelovém pokoji, kde jsme se pěkně vysprchovali a udělali si pohodlí při popíjení vychlazeného ananasového či broskvového džusu.
Jednou nás z této odpolední siesty nečekaně vyrušil jakýsi divoce vyhlížející fousatý stařec v exoticky pomalovaném hábitu s vysokým turbanem na hlavě a anglicky se představil jako fakír, kouzelník a věštec.
„To je nějakej čaroděj Karamor, prosím tě Honzo, vyhoď ho ať neotravuje“, řekl jsem, leže na gauči a nemaje nejmenší chuť nechat se vyrušovat ze své nirvány. Honza však, k mému úděsu ho pozval dál, fakír lusknul prstama a z obou dlaní mu vyšlehly plamínky.
Sedli si proti sobě ke konferenčnímu stolku a začali se spolu docela živě bavit. Věštec mu samozřejmě ihned z karet předpověděl nesmírné bohatství, šťastnou budoucnost, dlouhý život do devadesáti let a zeptal se ho, je-li ženatý. Když mu Honza řekl, že není - v tu ránu mu přečetl z ruky, že jeho manželkou se stane velice krásná bohatá žena ze šlechtického rodu.
„Honzo, ten podvodník neví, že žiješ v socializmu, má tě za Angličana a chce z tebe jen vytáhnout prachy“, varoval jsem ho. Honza byl ale v naprostém transu a mne vůbec nevnímal. Nakonec mu kouzelník řekl, aby jmenoval jedno číslo mezi pěti a deseti a Honza si vybral to nejhloupější co mohl, řekl: „Deset.“
„Zaplaťte mi deset rupií“, řekl stařec a nastavil dlaň. A Honza mu ihned poslušně zaplatil.
„Ty ses zbláznil, Honzo, proč mu to platíš?“, vykřikl jsem. Honza koukal nepřítomným pohledem, nevěda co se děje. Kouzelník, který sice nemohl rozumět, co mu česky říkám, se přesto ke mně otočil se slovy: „Pane, vy mi nevěříte, ale já vás přesvědčím, že jsem skutečný věštec, vidící do budoucna a nebudu chtít od vás vůbec žádné peníze!“
„O.K. Přesvědčte mě!“ řekl jsem stroze.
„Jste ženatý nebo svobodný?“
„Svobodný“, zalhal jsem úmyslně.
„Vezměte do pravé ruky tento čistý papírek“, pronesl sugestivně kouzelník, ukázal papírek z obou stran, že je čistý, složil ho do malého čtverečku a vložil mi ho do dlaně. Načež začal čarovat. Mával rukama a drmolil cosi nesrozumitelnou hatmatilkou, pak vztáhl jednu ruku vzhůru a v ní se mu najednou objevil červený kámen. Ten mi dal do levé ruky a řekl mi, abych sám vložil tento kámen mudrců do své pravé ruky s papírkem. Učinil jsem tak a po několika vteřinách kouzelník tlesknul a řekl: „Vraťte mi ten kámen a podívejte se co stojí napsáno ve vašem papíru!“ Rozbalil jsem složený papírek a tam stálo jméno "Hannah".
„Tak se bude jmenovat vaše manželka a vy si na mne vzpomenete až se tak stane“, zvolal věštec, načež se otočil a důstojně odešel.

Vybuchl jsem: „Vidíš, Honzo, ten vševěd nevěděl ani, že jsem ženatej a manželka, že se jmenuje Lenka a ty jsi mu věřil všechny jeho bláboly co ti napovídal! Podvodník to je, za pár minut si vydělal deset rupií! Tvých deset rupií!“
„Člověče, já nevím, já jsem mu nějak věřil. Sám nechápu proč“, kroutil Honza hlavou, „ale stejně nechápu, kde se vzalo to jméno Hannah na tom papírku, co jsi držel v pěsti?“
„No, co, byl to nějaký kouzelnický trik!“, řekl jsem suše.

O sedm let později, když jsem byl již pět let rozvedený a ženil se podruhé, vyprávěl jsem jako vzpomínku na Indii tento příběh své druhé manželce. Ta mě náhle přerušila: „Pozor, ten fakir ale nebyl podvodník, on měl přece jenom pravdu!“
„Jak to? Moje první žena se jmenovala Lenka - a ty jsi Irena, tak jakápak Hannah?“
„Podívej se do mého křestního listu! Já se jmenuju od křtu druhým jménem po kmotře Hana!“

Byla to jen náhoda?

***
http://www.youtube.com/watch?v=V6xsShbRoQg



4 komentáře:

eN řekl(a)...

Kdo ví, co jste propásl, že jste si nenechal věštit dál, třeba byste se v životě něčemu vyhnul... Mě tedy nikdy nikdo nic nevěštil, nikdy jsem to ani nevyhledávala, ale člověk taky nemusí vědět všechno. I kdybych na ty věštby věřila....

Mirek Toms řekl(a)...

Milá EN, já na věštby nevěřím a bral jsem to jako podvod, ale ta skutečnost mne trochu zaskočila i když si myslím dodnes, že to byla jen shoda, protože: "Život je jen náhoda...", jak říká klasik.

Anonymní řekl(a)...

Nabeton bych si věštit nenechala, ani bych nikdy nešla ke kartářce, nebo jiné vědmě. Víš, že jsem věřící a Bohu se tyto praktiky protiví, tudíž i mě.
Byl to ale zajímavý příběh, skvěle napsaný. Zase jsem si pěkně početla a už dnes se těším, kam mě svým příběhem, zavedeš zítra. Jarka.

Mirek Toms řekl(a)...

Mám na to věštění stejný názor jako Ty, Jaruš, ale tady jsem ho úmyslně provokoval a to, že nakonec měl pravdu, byla jasná náhoda, ale člověka to zarazí...