17 ledna 2008

Chateauneuf du Pape

Je tomu snad více než sto let, kdy jsme si manželkou vyjeli na francouzskou Riviéru. Při této cestě jsme se nemohli nestavit v malém, ale svým světovým vínem proslaveném, malém městečku Chateauneuf du Pape asi šestnáct km před slavným Avignonem.
Dorazili jsme tam až k večeru, takže první naší starostí bylo sehnat si nocleh. Jak tak projíždíme městem, vidíme najednou na jednom postarším baráku malou cedulku »Zimmer frei«. Říkám ženě: „To je to pravé! Na co platit drahý hotel, tady v soukromí to bude za facku a navíc když to píšou německy, tak se s nimi snadno domluvíme a nemusíme někde blekotat a koktat francouzsky!“
Moje dedukce nebyla nejlepší, nocleh stál skoro stejně jako v hotelu a domluvit se s nimi dalo jen francouzsky. Čili v našem případě rukama a nohama, ale přesto jsme tam zůstali, už se nám prostě nechtělo něco jiného hledat. Paní i pán byli velice milí a i když si každý z nás mluvil jinou hatmatilkou, nakonec jsme se dohodli. Paní nám ukázala docela útulný pokojíček v prvním patře, oni sami bydleli v přízemí a já jsem se začal zajímat o to, kde mohu zaparkovat auto, protože před domem na ulici, která byla velice úzká, bych ho nechtěl nechat stát.
Paní kývala hlavou, že mi rozumí a naznačovala, že mi ukáže kam mohu auto postavit, abych šel za ní. Zděsil jsem se však, když mě vedla k dřevěným schodům vedoucím na půdu do druhého patra. Napadlo mne, že mi přece jen nerozuměla a když jsme vylezli na půdu, začal jsem novou vysvětlovací akci, že se mi jedné o auto!
Ona se však nenechala deprimovat a stále přitakávala: „Oui, oui, monsieur, auto!“
Začal jsem pěnit nabroušenou němčinou: „Donnerwetter, jak dostanu auto po dřevěných schodech na půdu do druhého patra?“ A paní došla klidně na druhý konec půdy a otevřela obrovská vrata: „Voila, monsieur!“
A já koukal jak jeřábek, za vraty byla v této výšce opět ulice! Pochopil jsem, že tento dům je postaven do svahu tak, že přízemí i půda ústí do téže serpentinovitě se vinoucí silnice. To byl pro nás zážitek, který překonal i to lahodné, červené víno, které jsme pak pili k večeři!

 Druhý den jsme si vyšli podívat se trochu po krajině a tak, jak jsme zvyklí z Česka i z Německa, jsou vinice vždycky na stráních obrácených ke slunci - tady najednou jsou vinice na holé rovině! No, pochopitelně,  jak by ne, tady je slunce všude dost!
A tak bych chtěl zakončit toto povídání jednou větou pana Miroslava Horníčka, který tenkrát za komoušů tady byl a napsal o tomto městečku oslavný článek, zakončený tímto trochu ironickým zvoláním: "Radím každému, kdo kdykoliv pojede na Riviéru, aby se zastavil zde v Chateauneuf du Pape!"
A přesně to jsme, pane Horníčku, učinili i my a děkujeme za radu...

http://www.youtube.com/watch?v=ya8EZ5092RU

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

To muselo být moc zajímavé bydlení. Škoda, žes neudělal pár snímečků. U nás za městem je taky pár podobně postavených luxusních vilek. Z ulice mají vchod a do stráně na opačnou stranu terasy a krásný víhled na sady a staré město. O tom si můžu nechat jenom zdát.
Měj hezký den, Jarka. :-))

Mirek Toms řekl(a)...

Je to tam opravdu moc zvláštní, z každého koutku tohoto městečka dýchne na člověka stará Francie, tak jak jsem ji znal z různých filmů, odvezl jsem si odtud šutr a napsal na něj Chateauneuf du Pape.