21 května 2008

Rudolf Cortés a moje tréma

Stalo se to dávno, v roce 1962, když jsem si jen tak ze srandy, pro zazpívání s kytarou u táboráku připravil něco jako kuplet, na melodii dvanácti, v té době běžících šlágrů, s mým vlastním textem. Vtip měl být v tom, že jsem vždycky začal tím oficiálně známým textem, který po prvních slovech přešel do textu mého, v podstatě bědujícího nad mojí smůlou. Kuplet jsem nazval „Ten osud zlý“.
Když jsem ho pak u velkého táboráku na Máchově jezeře zazpíval, měl jsem úspěch, který jsem nečekal. Řada nadšených zájemců ze stanového tábora chodila za mnou a chtěla si text i akordy opisovat. Dokonce se tam rozšířila fáma, že jsem známý umělec z televize. Jeden mladík, jakýsi Karel, mi navrhl, že by to rozepsal do klavírních not, a že bychom s tím mohli společně vystoupit v Praze na městské soutěži lidové tvořivosti. Já jako zpěvák, on jako klavírista. Nejprve jsem to odmítl, ale potom, díky jeho masivnímu přemlouvání jsem svolil s tím, že to ale on všechno zařídí sám. Karel se toho ujal a pak mi jen suše oznámil, že se soutěž bude konat ten a ten den v Národním domě na Vinohradech.

Kostky byly vrženy, parkrát jsme si to natrénovali u nás doma a pak přišel onen osudný den mé největší trémy v životě. Nejsem sice introvert, takže producírovat se před vícero lidmi mi nedělalo velké potíže, ale když jsme přišli před vysloupením do šatny, čekal tam na svůj výstup „Pan Zpěvák“ Rudolf Cortés! Krev mi ztuhla v žilách a já absolutní amatér a diletant, jsem si vedle pěvce číslo jedna připadal jak trestanec před popravou. Utěšoval jsem se, že třeba přijde na řadu až po nás, což mě odradilo od toho abych okamžitě prchnul. Potom jsem to ale nevydržel nervově a zeptal jsem ho: „Pane Cortés, promiňte, kdy půjdete na scénu, já mám totiž také něco zpívat a tak doufám, že půjdete až po mně, bylo by pro mne zcela zničující jít na plac po vašem vysloupení, chápete?“
„No já mám jít teď po těch svazáčcích, jak skončej...“, řekl a usmál se. Myslel jsem, že mne budou omývat, tréma se mnou začla lomcovat a asi jsem dost zblednul.
„Nic se neděje, mladej,“ uklidňoval mne Cortés, „já mám jenom jednu takovou docela neznámou španělskou lidovou píseň - a ta ten nároďák nezboří!“ To mě neuklidnilo, řekl jsem Karlovi: „Nic se nedá dělat, já prchám! Ahoj!“
„Počkej, neblbni“, zalomcoval se mnou Karel a šeptal mi: „já mám nápad, jak to uděláme a budeme atraktivnější, než celej Cortés. Hele, voba máme černý smokasy, ty přijdeš na jeviště první a poneseš tyhle srolovaný noty, ukloníš se, pak přijdu já, podáme si ruce a ty mi předáš noty. Já ohlásím, že zazpíváš „Osud zlý“ a lidi si určitě budou myslet, že se jedná o nějakou operní arii – a po tom Španělsku a po těch svazácích už budou tak votrávený, že když najednou my dva rozbalíme tyhle všechny šlágry, tak se podělaj blahem!“
„Tvůj optimismus bych chtěl mít“, povzdechl jsem si, ale zůstal. A přesně tak, jak to ten geniální psycholog davu Karel předpověděl, tak to dopadlo. Publikum bylo odvázané, hned jak zaslechlo první takty. Už během zpěvu při přechodech na novou melodii tleskali jako o život, Karel musel vždycky vložit pár taktů do potlesku a pak mi dát nový nástup.
To byl můj první a taky poslední zpěvácký úspěch v sále a k tomu po panu Cortésovi...


Zde uvádím celý text mého kupletu „Ten osud zlý“.
Melodie: Zhasněte lampióny.
Text: „Zapněte mikrofóny, amplióny budu zpívat já, jak lidi mě šidí, zahrajte saxofóny, xylofóny jak je osud zlý, se mnou se nemazlí.“
Melodie: Můj strýček.
Text: „Pět mi bylo let, byl jsem pouhé děcko, když jsem druhým dětem hračky bral, pro úplnost chtěl jsem míti všecko, nikdo však mou snahu nechápal.“
Melodie: Příliš mlád.
Text: „Co jinoch chtěl jsem častokrát, si v krámě leccos jen tak brát, hned chtěli mě za mříže dát, jenže jsem byl příliš mlád!“
Melodie: Včera mi bylo sedmnáct.
Text: „A když mi bylo sedmnáct, jen sedmnáct kdo by to do mně řek‘, doved‘ jsem kouřit, karty hrát ...
Melodie: Diana.
Text: – „a krásnou Dajánu měl jsem rád. Jednou jsem ji potkal k ránu s celou partou chuligánů, chtěl jsem místo vinárny pozvat ji do cukrárny“.
Melodie: Tivolli.
Text: „Už nejsem pacholé, ty vole-ty volé, nemlsám bonbóny, kup něco za bóny, už nejsem pacholé, ty vole-ty volé, jestli chceš někam jít, to musíš aspoň mít...
Melodie: Volare, cantare.
Text: Dolary, johó, dolary, johohoho!“... „A tak jsem ztratil lásku a radši tipoval Sazku!“
Melodie: Desatero lučních květů.
Text: „Desatero různých sportů co divák jsem pěstoval, bohužel však můj zlý osud tuto zálibu mi vzal.“
Melodie: Tys to hochu všechno spískal!
Text: „Když ten soudce blbě pískal, tak jsem ho tam trochu ztřískal, to přec nemůže být žádný hřích, zastal jsem se slabších!“
Melodie: Mackie Messer.
Text: „Na tribuně v čase témže, dav se pustil do sebe, já v tom nejel, já vím jen, že sebralo mě SNB!“
Melodie: O nás dvou.
Text: „A tak prý teď rok co rok, plní se můj testní blok, do basy mi chybí krok, v tom je mé prokletí, měl jsem žít v minulém století... Já totiž mám...
Melodie: Klokočí.
Text: „Po babičce modrou krev, z novostí strach, na co jsem sáh‘ z toho byl krach, proto vím, že je nutné pět písně smutné dosud, že byl můj osud velmi zlý - ách!“
*


8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Mirku,tos nám nikdy nezazpíval.Už se těším, až se sejdeme,že to napravíš. Muliška.

Mirek Toms řekl(a)...

Ano, Muliško,
na příští slezině u nás Ti to přehraju z magnetofonu, na kytaru jsem to už asi zapomněl hrát...

Anonymní řekl(a)...

Neznala jsem snad jen dvě písničky, tak jsem si ty texty při čtení mohla skoro zpívat s tebou. Vůbec se nedivím, že jsi měl úspěch, texty jsou to vtipné a výběr melodií skvělý. Škoda, že nemůžu, stejně jako Muliška, tu nahrávku slyšet na vlastní uši.
Přeji ti hezký den, Jarka.

Mirek Toms řekl(a)...

To není problém, Jaruško, přijeď někdy k nám na kafe a jí Ti to přehraju...

puntikatyhrnek řekl(a)...

Já pořád nechápu, kam Vy jste na takový zážitky chodil :) To se prostě jen tak přihodí nebo to člověk přitahuje? :)

Mirek Toms řekl(a)...

Je to, milá Kamilko, asi tak:
Skoro každému člověku se takovéto příhody občas naskytnou, ale buď je nedovede vylíčit tak, aby to někoho zajímalo, nebo to brzy zapomene a epizoda zmizí, což je škoda. Já dokonce používám i příběhy druhých lidí, kteří sami to neumí vyprávět a dají mi to jako námět k dispozici...

Anonymní řekl(a)...

Díky za připomenutí těchhle starých pecek (dokonce asi většinou starších než já). Narozdíl od Jarky znám od babičky sice jen asi polovinu, ale to, že se dá např. "Můj strýček" najít na INetu v původní verzi (navíc vyčištěný), bych opravdu nečekal...
Petr

Mirek Toms řekl(a)...

Vzácný čtenáři, Petře,
už jsem si zvykl, že mé příběhy čtou vlastně jen ženy, ale já nevydávám "List paní a dívek", ale píšu pro každého a tak mám ozvlášť radost, když se ozve nějaký muž...