Rudý protektorát (1948 - 1998)

Po Černém Protektorátu: Čechy a Morava, pod tzv. hákovým křížem se bleskurychle do tří let, po světové válce, vylíhl ten zcela nový Rudý Protektorát,  ovšem pod srpem a kladivem..!

 Hned jsem si myslel, že to nebude trvat na věčné časy, ale jenom asi tak max. 5 až 6 let, asi  jako ta válka.  (Ha, ha, ha!)

V padesátých až sedmdesátých letech minulého století vybujela v našem socializmu sovětského typu, bezmezná zvůle na všech stupních a bylo jedno jestli v justici, v ekonomice či v zemědělství, prostě všude probíhaly reorganizace všeho.  Bylo s podivem s jakou umanutostí si tehdejší vrcholní papalášové usmysleli, změnit vše k obrazu svému, přiblblému. Rozdíl dvou protektorátů byl pouze v počtu ztracených let: Černý protektorát trval 6 let  ale ten  Rudý 50 let!  Naštěstí pro mne, (díky mé emigraci), se mi ten rudý zkrátil o 27 let..!

I tak, v tom socanském mumraji do roku 1968 jsem nechtěl plout a tak jsem na všechno kašlal a vůbec nedbal na svůj mizerný kádrový posudek. Stalo se mi, že můj vedoucí soudruh mě jednou označil za "Bohéma" a jak se říká:  »zlámal nade mnou hůl«. Nejlepší na tom bylo ovšem to, že jsem na této nadávce "Bohém" vlastně vydělal, nikoliv finančně, to nikdy, ale ve srovnání s poslušnými partajními poskoky, jsem měl o trochu více osobní svobody, než oni. Já jsem mohl mít své názory, oni si je museli napřed přečíst v Rudém Právu...

Tenkrát jsme seděli ve velké ratejně firmy Tesla v prvním patře nad hospodou "Hamburg" v počtu asi dvanácti apoštolů, coby projektantů u svých prken a náš soudruh vedoucí Včelák, zvaný "Trubec" nám vždy úkoly přiděloval, kontroloval, pochválil a někdy třeba i vynadal a prémie odebral. Mezi námi, apoštoly byl také jeden Jidáš-Milouš, který o nás tajně referoval vedoucímu tak, aby byla jistota, že všichni pečlivě konají své povinnosti i když vedoucí soudruh zde právě není, protože má důležitou poradu a tak podobně. Od jedné skvěle umírněné soudružky jsem se jednou dozvěděl, že na KSČ schůzi, se také jednalo jmenovitě o mně. 

"Tak to  mě tedy zajímá, vyprávějte  Alenko,  o co tam šlo?"  řekl jsem jí nadšeně a Alenka spustila: "Soudruh Včelák nejprve sprdl Milouše, když se dozvěděl, že on si klidně  telefonuje z firmy domů  manželce,  přestože tyto soukromé hovory, byly u nás už odjakživa přísně zakázány!

Milouš se cítil být ukřivděn a řekl Včelákovi: "Soudruhu, vedoucí, já jsem si včera telefonoval poprvé soukromně s mojí manželkou, protože se jednalo o velice důležitou a neodkladnou věc, ona je totiž v jiném stavu a má problémy!"

"Soudruhu, ty víš, že to je přísně zakázáno", řekl mu vedoucí, "a jistě by sis to mohl s ní vyříkat třeba až večer doma, ne?"

"Já nevím, souhu vedoucí, proč mi to vyčítáte, když třeba takovej Toms si skoro denně telefonuje různejm babám, vy o tom ode mne víte a nic mu neřeknete!", bránil se dojemně ukřivděný Jidáš.

"Mílouši, pozor, tady je velký rozdíl", učil ho leninsky myslící Trubec, "víš přece že Toms je vlastně bohém a s tím se ty nemůžeš srovnávat, copak to nechápeš, že ty seš něco jako stranická generálská záloha a Toms, to je jen někdo, jako ňákej intelektuál"... a mávl rukou.

"Díky,  Alenko!" rozesmál jsem se srdečně, "to je teda góóól!   Já vás za to zvu na skleničku vína nebo likéru, prostě čehokoliv, pojďte se mnou dolů do hospody!"

"Ale proč jste, Mirku, tak negativně naladěný proti našemu socializmu?  Co je na tom tak špatného, zastávat se chudých proti bohatým?"
"Alenko, zastávání se chudých proti bohatým je oficiální bolševický blábol a to by byla moc dlouhá debata.  Stručně řečeno: Všechno je špatně! Toto není můj ideál jako třeba váš, já chci ven z této klece pro blbce. Já si připadám být jako v té písni:

Tam za tou duhou,  jenže zde nejde o lásku romantickou, ale o lásku k osobní svobodě člověka  na této zeměkouli. Zde jsme všichni vězňové v zadrátované  ohradě a nesmíme, ani na dovolenou vycestovávat, kam bychom chtěli!"

Načež v restauraci pod naší podlahou, jsem své posluchačce Alence u vína svěřil i svou úvahu o emigraci:  "Alenko, přesto, že jste v partaji, mám speciálně k vám důvěru, protože vím, že jste charakterní  a necháte si to jenom pro sebe. 

1) Až odtud zmizím, najdu si zaměstnání v zemi, jejíž jazyk znám a která není daleko, abych odtud mohl finančně  podporovat mé rodiče v penzi, co musí počítat s každou "grešlí", aby přežili. Tuto podporu jim s mým platem zde, nemohu dávat!

2) Budu posílat na syna z 1. manželství alimenty v aspoň čtyřnásobné výši, nežli mi tenkrát stanovil soud. Případně budu syna podporovat nejen do plnoletosti v 18 , ale i nadále, bude-li studovat až do 27 let!

3) Budu posílat dárky příbuzným a kámošům, kteří budou něco potřebovat, co tady v socializmu není k dostání. To platí i pro Vás,  Alenko!

Abych mohl splnit tyto úkoly, najdu si v cizině firmu, která mi nabídne takový plat, který odpovídá mému vysokoškolskému dipomu a 15-leté praxi. Tím chci říct, že plat, co mám teď 1.400 Kčs, je plat málo bystrého pomocného dělníka! 

A pak se stala v roce 1968 ta nehorázná agrese: okupace ČSR pěti přátelskými armádami v režii SSSR a má okamžitá emigrace: Zde jsou tři sliby, které jsem dal sám sobě a které jsem splnil takto:

1) Rodičům jsem ihned z prvního platu začal převádět 100 DM / měsíčně.

2) Částku 140 DM / měs. jsem začal jako alimenty převádět na ex-manželku.

3) To, co ode mne chtěli různí příbuzní a kamarádi jsem někdy nemohl splnit, byla to přání, jako teleskopický objektiv XYZ k fotoaparátu, který jsem nikdy nekoupil ani sám sobě..!