Rudolf CORTÉS ( a já...)

Stalo se to dávno, léta Páně 1962, když jsem si jen tak ze srandy, pro zazpívání s kytarou u táboráku připravil něco jako kuplet, na melodie dvanácti, v té době běžících šlágrů, s mým vlastním textem. Vtip měl být v tom, že jsem vždycky začal tím oficiálně známým textem, který po prvních slovech přešel do textu mého, v podstatě bědujícího nad mou smůlou. Nazval jsem to: „Osud zlý“.

Když jsem ho pak u velkého táboráku na Máchově jezeře zazpíval, měl jsem úspěch, který jsem nečekal. Celá řada nadšených zájemců ze stanového tábora chodila za mnou a chtěla si text i akordy opisovat. Dokonce se tam rozšířila fáma, že jsem známý umělec z televize. Jeden mladík, jakýsi Karel, mi navrhl, že by to rozepsal do klavírních not, a že bychom s tím mohli společně vystoupit v Praze na městské Soutěži lidové tvořivosti. Já jako zpěvák, on jako klavírista. Nejprve jsem to odmítl, že to je patrně nějaká agitka pro svazáky, ale potom, díky jeho masivnímu přemlouvání jsem svolil s tím, že to ale on všechno zařídí sám. Karel se toho ujal a pak mi jen suše oznámil, kdy se soutěž koná, datum a místo: Národní dům v Praze na Vinohradech.

 

 Kostky byly vrženy, parkrát jsme si to natrénovali u něj doma a pak přišel onen osudný den mé největší trémy v životě. Nejsem sice introvert, takže producírovat se před vícero lidmi mi nedělalo velké potíže, ale když jsme přišli před vystoupením do šatny, čekal tam na svůj výstup „Pan Zpěvák“ Rudolf Cortés! Krev mi ztuhla v žilách a já absolutní amatér a diletant, jsem si vedle pěvce ČR číslo jedna, připadal jak trestanec před popravou. Utěšoval jsem se, že třeba přijde na řadu až po nás, což mě odradilo od toho abych okamžitě uprchl. Potom jsem to ale nevydržel nervově a zeptal jsem ho: „Pane Cortés, promiňte, kdy půjdete na scénu, já mám totiž také něco zpívat a tak doufám, že půjdete až po mně, bylo by pro mne zcela zničující jít na plac po vašem vystoupení, chápete?“
„No já mám jít teď po těch svazáčcích, jak skončej...“, řekl a usmál se. Myslel jsem, že mne budou omývat, tréma se mnou začla lomcovat a asi jsem dost zbledl...
„Nic se neděje, mladej,“ uklidňoval mne Cortés, „já mám jenom jednu takovou docela neznámou španělskou lidovou píseň - a ta ten Nároďák nezboří!“ To mě neuklidnilo, řekl jsem hned potom Karlovi: „Nic se nedá dělat, Karle, já prchám! Ahoj!“
 

 „Počkej, neblbni“, zalomcoval se mnou Karel a šeptal mi:  „Heleď, já mám nápad, jak to uděláme a budeme atraktivnější, než celej Cortés. My voba dva, máme černý smokasy, ty přijdeš na jeviště první a poneseš tyhle srolovaný noty, ukloníš se, pak přijdu já, podáme si ruce a ty mi předáš noty. Já ohlásím, že zazpíváš „Osud zlý“ a lidi si určitě budou myslet, že se jedná o nějakou operní arii – a diváci po tom Španělsku a po těch svazácích už budou tak votrávený, že když najednou my dva rozbalíme tyhlety všechny šlágry, tak se podělaj radostí a blahem, jako ti tvoji u Máchovýho jezera!"
„Tvůj optimismus bych chtěl mít“, povzdechl jsem si, ale zůstal. A přesně tak, jak to ten geniální psycholog davu, Karel předpověděl, tak se to vskutku stalo!  Publikum bylo odvázané, hned jak zaslechlo první takty. Už během zpěvu při přechodech na novou melodii tleskali jako o život, Karel musel vždycky vložit pár taktů do potlesku a teprve když povyk utichl, tak mi dal nový nástupní akord na další píseň...
To byl můj první a taky poslední zpěvácký úspěch v sále a k tomu navíc v závěsu po panu Rudolfu Cortésovi...!

Zde uvádím celý text mého kupletu „OSUD ZLÝ"

Melodie:  Zhasněte  lampióny...

Zpěv:  Y. Simonová - M. Chladil
Text:  Zapněte amplióny, mikro-

fóny,  budu  zpívat  já,   jak  lidi

mě šidí. Zazněte saxofóny, xylo-

fóny, jak  je osud zlý,  se mnou 

se nemazlí..!

Melodie:  Můj strýček...   

Zpěv:       R. Adam
Text:   Pět  mi bylo  let byl jsem 

pouhé děcko, když  jsem druhým 

dětem hračky bral, pro úplnost 

chtěl  jsem  míti  všecko, nikdo 

však mou snahu nechápal..!

 Melodie:  Příliš mlád...    

Zpěv:        Karel Gott
Text:   Co kluk prý chtěl jsem 

kolikrát, si  z  krámu věci  domů  

brát,  již  chtěli mě za mříže dát, 

jenže já byl příliš mlád!..!

Melodie:  Včera mi bylo 17...   

Zpěv:       Pavlína Filipovská
Text:   A  když  mi   bylo  sedmnáct, 

jen  sedmnáct, kdo by to do mně řek‘, 

doved‘  jsem  kouřit, karty hrát...

Melodie:  Diana.   

Zpěv:      Paul Anka
Text: ...a krásnou Dajánu 

měl jsem rád.

Jednou  jsem   ji   potkal  k  ránu 

s celou partou chuligánů, 

chtěl jsem místo vinárny

pozvat ji do cukrárny!

Melodie:  Údolí Tivolli.  Zpíval:   (kde-kdo)
Text: ...Už nejsem pacholé, 

ty vole, ty volé, 

nemlsám bonbóny, 

kup něco za bóny. 

Kašlu na kremrolé, 

tý vole, ty volé, 

jestli chceš se mnou být, 

to musíš vždycky mít:

Melodie:  Volare, cantare    

Zpěv:       Dean Martin
Text: ...Doláry, johó,  

doláry, johohohó! 

A tak jsem ztratil lásku

a radši tipoval  SAZKU...

Melodie: Desatero lučních květů...

Zpěv:  Jarmila Veselá

Text:   Desatero  různých  sportů, 

co divák jsem  pěstoval, 

bohužel však můj zlý osud 

i tuto zálibu mi vzal!

    

Melodie: Tys to hochu všechno zpískal! 

Zpěv:      Yveta Simonová

Text:  Ty's to sudí blbě pískal, 

tak  jsem  tě  tam  trochu  zlískal!

To přec  nemůže  být  žádný hřích, 

zastal  jsem  se -  slabších!

 

Melodie:  Mackie Messer

Zpěv:  Miloš Kopecký
Text:   Na  tribuně  v  čase  témže,  

dav se pustil  do  sebe:  Já v tom
nejel, já  vím jen, že sebralo  mne 

eS-eN-Bé!

Melodie:  O nás dvou už  Goethe psal.

Zpěv: Yveta Simonová a Milan Chladil

Text:  Takže prý teď rok  co rok, 

plní se  můj  trestní blok,  

do basy  mě  chybí  krok:

V tom je mé prokletí, 

měl jsem žít v minulém století!

 »JáTOTIŽ  MÁM«

Melodie:  Po babičce klokočí...            

Zpěv:      Jiří Suchý

Text: ...Po babičce modrou krev, z pokroku strach, na co jsem sáh‘, z toho byl krach, proto vím, že je nutné pět písně smutné, dosud, že byl můj osud tak moc zlej, ách-ách-áách!

https://youtu.be/pY9rHa75UHs

(Na perském trhu...)