Až do roku 1961 se mi dařilo se vyhýbat manifestačním pochodům na 7. listopad. Vždycky jsem si vymyslel nějakou výmluvu nebo chorobu, jenom abych nemusel pochodovat Prahou, jako debílek a poslouchat slabomyslné projevy politiků na Staroměstském náměstí. Až teprve v Tesle Karlín jsem tomu neunikl, protože to bylo po všech stránkách zajištěno milicí a po vojensku naplánováno.
Ještě v pracovní době se zorganizoval nástup všeho osazenstva firmy před budovou v ulici Sokolovské a snad jedině těhotné ženy v pokročilém stadiu se nemusely zúčastnit, což se mne bohužel netýkalo. Řekl jsem si chytře: "Tramvaje prý stejně v celé Praze nejezdí, takže domů budu muset jí pěšky a směrem na Staroměstské náměstí to mám vlastně při cestě domů, takže klidně tam dojdu a pak se v tom davu po anglicku ztratím."
A pak se mašírovalo směrem jiho-západním na Florenc, odkud se dále pokračovalo ulicí Na Poříčí až na Nám. Republiky a dále skrze Prašnou bránu ulicí Celetnou až tedy na to cílové Staroměstské náměstí. Jenže jsem netušil, že lidoví milicionáři (LM) obstoupí kolem dokola celé náměstí jako rybáři při výlovu kaprů a držíce se za ruce, těsně jeden vedle druhého, uzamknou prostor náměstí, do něhož pustí jen nic netušící lidičky z vnějšku, ale nikoho už nevypustí ven! Tak jsem se ocitl v kotli ztracenců, odkázaných si "dobrovolně" vyslechnout všechny ty žvásty od bolševické vrchnosti. Ne, to bych teda nemoh'. Nehledě na to, že za hodinu mám být u mé kamarádky Michaely L., že prý je sama doma a nudí se...

Oba byli tak překvapeni a nebo si snad mysleli že jsem třeba estébák, tak se odhákli, já klidně prošel a oni se zas rychle zahákli. Tak jsem se dostal ulicí Železnou a Rytířskou bez překážek na Můstek a z Václaváku už jezdily tramvaje normálně do Podolí. A tak se stalo, že místo v zajetí LM jsem skončil v objetí ML...
Žádné komentáře:
Okomentovat