20 listopadu 2016

Náš zasmušilý advent 1976

Co to je Advent?  Prý  znamená  "PŘÍCHOD"
jenže: CHYBALÁVKY u nás to byl ODCHOD  a sice po  jedenácti-letém manželství. Má žena Jiřina-Hana po dohodě se mnou, opouštěla rodinu tak  říkajíc  "do ztracena", aby  to  nebylo  pro 6-letou  dcerku Brigitku moc kruté a nečekané. Zatímco onen soudní,  papírový rozvod se konal  o půl roku později,  (1977), když  už dcera byla na  to zvyklá, že její máma bydlí v jiném, nedalekém městě s jiným  "strýčkem". Moje ex-manželka si totiž po 11 letech se mnou uvědomila, že chce  být opět sama, svobodná a bezdětná a bez manžela a naprosto šťastná  a  míti jen bezedné  množství milenců, prostě mít takzvané  moderní manželství (!)   Po nesčetných bezvýsledných rozhovorech, co dělat, jsem ji tuto chyméru vlastně musel  nechat  dobrovolně zrealizovat. 

Žili  jsme tehdy v předměstí Essenu v Kettwigu.  Já byl najednou  na všechno sám  bez rodičů  a bez  jakýchkoliv příbuzných či jiných blízkých známých. Mám proto zcela přesnou představu co to je "švic", hlavně před Vánocemi, když k tomu navíc přibyla starost, abychom  nebyli s dcerkou sami pod stromečkem - jenom my dva...

Vybavovaly se mi ty krásné Vánoce jaké jsem zažíval já v dětství (i když za války) a jaké bych byl také přál své dceři, ale v současné situaci to byla čirá nemožnost. Byl jsem z toho nějak "na měkko". I taková nevinná rozpustilá písnička jako: „Vánoce, vánoce přicházejí“, mě dojímala, protože v ní figurují děda, teta, strýček a vlastně celá rodina.  Za krkem mi seděla taková těžko popsatelná směs spleenu, vánoční  sentimentality a současně veliké zodpovědnosti.
Abych to vůbec nějak zvládl, musel jsem správně hospodařit nejen s penězi, ale i s časem. Šel jsem nato vědecky, říkal jsem si: Den má 24 hodin, z toho 10 hodin jsem mimo dům (práce a nákupy), zbývá mi tedy doma 14 hodin, z toho musím 7 hodin spát, tedy zbývá 7 hod. a ty rozdělím takto, cirka po hodinách: vaření, praní, žehlení, úklid, hygiena a věnování se dceři a jejím úkolům do školy. Někdy to vyšlo, někdy ne a někdy třeba něco trpělo nedostatkem času, ale suma-sumárum to vždycky nějak fungovalo...

Příkladně, když mi přišla sousedka vynadat, že moje paní prý opět neumyla schody, a že ona to za ní zase dělat nebude!!! Koukal jsem jako jeřábek, nevěděl jsem, že nějaká dohoda o mytí schodů existuje, ale když jsem té paní vysvětlil, že má žena už tady nebydlí, změnila se ta dobrá duše naráz, omluvila se mi a slíbila, že ty schody bude za nás umývat i nadále a tím se ta celá věc vyřešila kladně...

Další problém: Brigitka si napsala Ježíškovi o modrý kočárek a panenku a já jsem jí ho tedy trochu předčasně koupil a uschoval ve sklepě. Jenže potom, týden před Štědrým večerem si vzpomněla a napsala Ježíškovi, že by chtěla radši kočárek červený jako má její kamarádka Bianca. Snažil jsem se jí přesvědčit, že modrý kočárek je moderní a mnohem hezčí, ale nic to nepomohlo, musel jsem koupit ještě červený, aby dcerka nebyla zklamaná...
Celou naši smůlu dorazila, od nás dosud neodstěhovaná manželka, když donesla nějaké dárky a za hodinku zase odešla kamsi, což se dceři vysvětlilo jako, že chudák máma musí sloužit noční šichtu v nemocnici, kde byla laborantkou. Při odchodu ještě podotkla: „Na Ježíška už čekat nemůžu, k večeři jsem udělala přírodní řízky, ale vemte si k tomu chleba, bramborový salát nemám.  Jo, a veselé Vánoce!"  
Ty řízky zřejmě zapomněla na vařiči moc dlouho, takže z nich vznikly totálně vysušené tvrdé podrážky, plující v omastku, čili pro nás byly zcela nepoživatelné. Napadlo mě napřed si rozbalit dárky a pak si dojít na večeři do hospody. Při rozdělování dárků pod stromečkem ve dvou mně nebylo do zpěvu. Snažil jsem se sice ze všech sil radovat se s dcerou z obou dvou kočárků a jedné panenky, ale myslím, že se mi moc nepodařilo radovat se nad dárkem, holící strojek, který jsem zakoupil sobě sám...
Když už jsem nevěděl jak udržet veselou tvář, aby dcera nic nepoznala, přišla zcela nečekaná pomoc. Tedy přesně tak, jak to bylo vyryto do dřevěného obrázku s básničkou, který měla Brigitka pověšen nad postýlkou: Byl na něm andělíček nesoucí svíčku a pod ním rým, který přeložen do češtiny by zněl asi takto: »Když se ti zdá, že už nemůžeš víc, světélko naděje přijde ti vstříc...«


Najednou nečekaně zazvonil telefon a naše známá Doris, která o tom věděla, že se rozvádíme, nás pozvala k nim na večeři. Byla to sice večeře typicky německá, ne jako ta naše tradiční s rybí polévkou, kaprem a bramborovým salátem, nýbrž v Německu oblíbený, tradiční studený Hering v majonéze a horké, vařené, brambory.
Toto jídlo ovšem, bylo pro mne v tu chvíli naprosto vedlejší, hlavní bylo, že jsme nezůstali sami pod stromečkem! Řekl jsem jim: „Přátelé, děkuji vám! Stejně je to krásné, když se vlastně cizí lidé jen tak - z dobré vůle, mají rádi... (Ave Maria)"

**************************************************************

8 komentářů:

eN řekl(a)...

Tak tou nahrávkou jste mě málem dorazil a rozplakal.... někdy je život jako na houpačce. Je fajn, že všechno dobře dopadlo, byť se na to muselo nějaký čas počkat....

Mirek Toms řekl(a)...

To pozvání přišlo tak spontánně, že jsem neměl pro ně dárky a oni pro nás také ne, ale zazpívali jsme si všichni "Stille Nacht" a bylo nám dobře...

NULI řekl(a)...

Také jsem byla příběhem dojatá a zaskočená. Jsem tomu ráda, že se obrátil onen Štědrý večer v lepší konec.

Mirek Toms řekl(a)...

Od té doby uplynulo 32 let, ale onen Advent i Štědrý večer jsem nezapomněl...

Anonymní řekl(a)...

Tak za to Tě obdivuju,že jsi se dovedl postarat o tak ještě malou dceru.A že jsi jí tak dobře vychoval.Je to od Tebe obdivuhodné.M.M.

Mirek Toms řekl(a)...

Já myslel Muli, že jsi to už dávno věděla, ale nojo, my jsme se vlastně znali před mou emigrací, tj. do roku 68 a pak zase až po roce 95. Bože, jak to letí!..

Anonymní řekl(a)...

Míro nevím, jaký měla tehdy Štědrý večer tvoje bývalá, nevěřím tomu, že bez dcerky pěkný, ale ty a Brigitka jste ho nakonec měli plný pohody, lásky a sounáležitosti. Seš opravdu hodný obdivu. Díky za krásnou písničku.
Jarka

Mirek Toms řekl(a)...

Moje ex-manželka si takové pocity nepřipouštěla, ona chtěla být zase svobodná a moci si dělat co chce. Já jsem v tom jejím chování viděl aspoň tu výhodu, že jsme se nemuseli soudit o dítě jako jiní, ale vše šlo hladce bez hádek, takže Brigitka nepoznala, kdy vlastně proběhl rozvod...