Dodnes mám doma na zdi raritu,
a to, dva obrazy v jediném rámu. Nevzniklo to z důvodů úsporných,
nýbrž vlastně hlavně z důvodů politicky podmíněných.Tento můj příběh začal v r. 1950, kdy jsem musel vstoupit do ČSM. Jenom
tak měl člověk jakousi možnost udělat maturitu a potom se třeba event. dostat i na vysokou školu.
V ČSM jsem já, podle bydliště, přináležel do místní organizace v Praze 15 Podolí, což překvapivě nebylo až tak špatné, jak jsem si myslel, protože to mělo veliké výhody: Klubovna se nacházela na území Žlutých lázní a tím jsme tam měli vstup volný, což pro nás mládež studující, bez nároku na nějaké stipendium, znamenalo značnou finanční výhodu.
Mimo to, že tam byla též dobrá parta kluků a holek, zapojených do pěveckého kroužku. Byl tam jen jeden kytarista, který mi okamžitě nějak opatřil kytaru a i když jsem na ni nedovedl hrát, prohlásil, že to nic není a že se to musím ihned rychle naučit, za týden máme nějaké vystoupení. Dřel jsem tedy akordy jak vzteklý a skutečně za ten týden jsem s ním už hrál, ovšem jenom v D-duru. Když použil jiný akord než A7 a G-dur, tak jsem to hraní jen simuloval. Ono se to nepoznalo. Časem jsem se ale naučil hrát na kytaru docela obstojně...
Když se v naší partě nějak zjistilo, že taky umím malovat, chtěli všichni, abych udělal tablo, které pak od Vánoc roku 1950 vesele viselo v naší svazácké klubovně. Ovšem už jenom zasvěcenci věděli, že jsem to namaloval na zadní stranu fotografie prezidenta Tomáše G. Masaryka. Takže různí bolševičtí funkcionáři z okresu obdivovali při náhodné návštěvě naší klubovny na Žlutých lázních, toto mé, prý mistrovské tablo a nikdo z nich netušil, že na druhé straně je obraz TGM. Teprve při likvidaci klubovny, tedy v době, kdy jsem tam už já nebyl, zželelo se někomu z naší party, mého osiřelého dvoj-obrazu a vzal si jej domů a pečlivě opatroval.
Až když čas oponou trhl, někdy v roce 2000, na srazu starých kamarádů u Vlastíka v Řevnicích, mi Berta s Fuťou darovali něco velkého, plochého, zabaleného v papíru a já, koukaje jak vyoraná myš, se po padesáti letech opět shledal se svým, už skoro zapomenutým dvoj-obrazem ČSM a TGM...
Až když čas oponou trhl, někdy v roce 2000, na srazu starých kamarádů u Vlastíka v Řevnicích, mi Berta s Fuťou darovali něco velkého, plochého, zabaleného v papíru a já, koukaje jak vyoraná myš, se po padesáti letech opět shledal se svým, už skoro zapomenutým dvoj-obrazem ČSM a TGM...
Žádné komentáře:
Okomentovat