26 června 2015

Klíčová aféra

Jednou nastala u nás doma taková příšerná až hrůzyplná patálie s klíčema, ale musím začít od začátku.

Moje manželka Jitka je nejen půvabná žena, ale také i velmi pečlivá hospodyňka a zcela vynikající kuchařka. Je to prostě žena, jakých je na tomto světě málo. Všichni známí mi říkají: „Ty se máš, buď rád že si tě vzala, co by sis bez ní počal..."
A já si tím pádem připadám jako trubec, který měl neobyčejné štěstí! Ale to není ještě všechno! Moje žena má navíc úžasný postřeh a fotografickou paměť. Ona mi napovídá koho mám pozdravit, protože já naše sousedy moc nerozeznávám i když v tomto domě bydlíme již 11 let. Právě tak nevím, kdo má jaké auto a poznávací značku, kdo kde pracuje, ba dokonce nepoznám ani naši paní doktorku, pokud tato právě nemá na sobě bílý plášť.

Nedávno se ohlásila jedna Jitčina kamarádka z Moravy, že pojede do Prahy a může-li u nás přenocovat. Samozřejmě, že ano. Tím okamžikem se rozpoutalo veliké uklízení, žehlení, praní, vaření, pečení i smažení, aby se kamarádce Janě u nás líbilo. V den jejího příjezdu odpoledne někdo zazvonil u našich dveří, leč nebyla to Jana, ale soused Trčka, který nám přinesl dva nové klíče od domovních dveří, neboť prý bylo nutné vyměnit zámek, kvůli častým nenechavých nočním návštěvníkům našich sklepů.
„Výborně", pravil jsem moudře své ženě, „okamžitě si nové klíče připevníme na naše dva klíčové svazky a ty staré raději ihned vyhodíme do odpadu, aby se nám to nepletlo. Máme už stejně různých klíčů habaděj, čert aby se v tom vyznal."
Má pořádkumilovná žena v zápětí nato odnesla pytel s kuchyňským odpadem do kontejneru před dům.

Teprve pozdě večer, už za tmy, se dostavila kamarádka Jana a když jsme zjistili, že jsou domovní dveře zamčené a pokoušeli se je odemknout novým klíčem - nešlo to. Marně jsme se snažili dveřím domlouvat i všelijak jimi lomcovat, nic nepomáhalo. Byli jsme nuceni se s Janou přivítat skrze zamčené dveře, což v ní muselo vzbudit dojem, že ji nechceme přijmout. Teprve když jsem reklamoval vadný klíč u napolo rozespalého souseda Trčky, zařval na mne hurónsky, jat hněvem spravedlivým: „Čoveče nešťastná, proč ste vyhazoval ty starý klíče, dyk ten novej zámek budu instalovat asi až za tejden, až se vrátěj Novákovic z dovolený!" Manželka si mezitím vypůjčila klíče od sousedky Lenky a situace byla aspoň pro tuto chvíli vyřešena.
Když jsme vše vysvětlili Janě, rozptýlil jsem manželčiny obavy, co budeme teď dělat celý týden bez klíčů od domu, jednoduchým, ale geniálním nápadem: „Ráno je moudřejší večera a zítra něco vymyslím, spolehni se!"

V noci jsem spal neklidně, zdály se mi horory o hermeticky uzavřených železných vratech mého vězení - a najednou jsem zaslechl podivný šramot, který mne polekal a já se vzbudil.
V temnu naší ložnice se proti oknu rýsovala jakási pod plachetkou osoba, držící něco jako kosu nebo pohrabáč. Na mém budíku svítila červená čísla oznamující, že je 5:00 hodin ráno. Krve by se ve mně nedořezal, to první co mne napadlo: „Už si jde pro mne zubatá!“
Ale přesto jsem se zachoval jako hrdina a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Byla to moje žena Jitka. Lekl jsem se, že je náměsíčná: „Jituš, proboha, co se to děje? Nech mne hádat: Zdálo se ti, že jsi v roli Dona Quijotta a jdeš bojovat s větrnými mlýny?"
„Ne, ale napadlo mne, že ten náš pytel s odpadem, včetně těch klíčů, musí ještě být v tom kontejneru před barákem, tak tam jdu a tímhle pohrabáčem si ho vytáhnu."
„Ale proč tam jdeš teď v noci? Pro všechno na světě, vždyť se to dá udělat až ráno!" „Dnes ráno v šest hodin přijedou popeláři, jako každou středu a vyprázdní kontejner." Toto vysvětlení bylo zcela logické a má skvělá žena skutečně za chvíli donesla umatlaný plastový pytel, který prý vyhrabala až někde ze dna. Jak poznala, že to je právě náš odpad mi zůstává utajeno dodnes. Pak už zbylo jen ponořit se do hlubin pytle plného hnijící zeleniny, lógru z kávy, slupek z brambor, plechovek a kelímků, skořápek od vajec a množství dalšího fujtajblu - a vyhozené klíče byly na světě!

Udělil jsem ženě pochvalu za tento husarský kousek, načež ona jenom poznamenala: „Nevím, co si asi pomysleli Novákovi, kteří se jako s uděláním právě vraceli z dovolené a viděli mne, jak se za ranního svítání v noční košili hrabu v plném kontejneru jako nějaký bezdomovec...!“

11 komentářů:

eN řekl(a)...

Skvěle jsem se pobavila a ocenila, že jste své ženě Jitce vysekl tak krásnou pochvalu před nastoupenou jednotkou, totiž co to plácám, před návštěvníky tohoto příjemného blogu....

Mirek Toms řekl(a)...

Naďo, Vy jste vždycky ve všem první, takže vám vyseknu také pochvalu I.stupně! Je škoda, že jste se nezůčastňovala olympiád, mohli jsme mít jistě o pár zlatých medajlí víc...

NULI řekl(a)...

Líbí se mi článek i jeho vtipně "dvojsmyslný" název. O přidané hudbě nemluvě.

Mirek Toms řekl(a)...

To se někdy, NULI, všechno samo tak semele, že stačí jen to hodit na papír a je z toho vlastně úplně bezpracný článek...

Muliška řekl(a)...

Reagovala jsem na tvůj článek před několika dny,ale můj komentář se asi někde ztoulal.To nevadí,tak někdy příště.Moc zdravím, Míla.

Mirek Toms řekl(a)...

Muliško, je možné, že jsi zapomněla kliknout na tlačítko "PUBLIKOVAT", mně se to už taky stalo. Druhá možnost je jen, že ten Tvůj, zajisté laskavý komentář, poletuje někde ve vesmíru a třeba si ho čtou moji čtenáři v mlhovině Andromeda...

Muliška řekl(a)...

Mirku,máš pravdu,klikla jsem nalevo a to je moje chyba.Jenom jsem chtěla říct,že už si umím představit Jitku,jak se hrabe v kontejneru.Ale bylo to moc hezké.Tímto jí pochopitelně zdravím.

eN řekl(a)...

To je docela zajímavá představa o mlhovině Andromeda, jak někde plují naše nedoručené virtuální vzkazy po virtuálním moři ...., kde je vlastně virtuální odpad ? Končí jako ve vesmíru ?

Anonymní řekl(a)...

Míro, tos měl opravdu "geniální" nápad. Musím říct, že máš hodnou a tolerantní manželku, ne v každé domácnosti, by se tato lapálie obešla bez výčitek a hádek. Důkaz o tom, že je tvoje žena skutečný poklad, je i to, že ji nevadilo strčit hlavu do kontejneru a prohrabat odpadky.
To bylo prima počteníčko, na nedělní večer. Jarka

Mirek Toms řekl(a)...

Já si myslím, Jaruš, že jsem za to nemohl, netušil jsem, že ten soused je tak skoupý na slovo, stačilo říct: "Nový zámek ale bude instalován asi za týden." Huba by mu neupadla...

Anonymní řekl(a)...

Míro, jsem daleka tomu, podezřívat tě, z nějakého naschválu. Jen mě napadlo, že by to nemuselo v každé rodině, skončit v takové pohodě. Jarka :-))