Tři malíři: IMP. EXP. SOC.

Mám rád Werichovy forbíny, ať už jsou to ty s Voskovcem nebo s Horníčkem. A tak mě dnes, nevím co popadlo, že tu jednu krátkou ilustruji, čímž zároveň seznámím případné čtenáře s podstatou takzvaných směrů malířských, uměleckých a to dle
Werichologie...

Například včera mne znovu, už asi tak po desáté, rozesmála známá Werichova přednáška o malířství, jako takovém...

 W. Začal zcela nečekaně tím, že byl v minulém životě mouchou: „Ale já nebyl taková ta moucha venku, co sedá na všecko, já byl taková ta černá, kuchyňská, apetitlich, čistotná a navíc kulturně zapojená moucha! Vlastně mouch, já byl vždycky samec. Já dělal nejraději na obrazech jako impresionista - pár vhodně volenejch puntíků a z mocnáře byla selka. 

Horníček, který zde dělal pouze nahrávače, se ho zeptal: "A co to je impresionista?"
W: "Impresionismus je směr malířský umělecký, a jak je známo, po něm přišel takzvaný expresionismus, a dneska tedy socialistický realismus. To všechno a ještě další -ismy, jsou malířské umělecké směry.

H: "Nojo, jenže já se v tom zas až tak moc dobře nevyznám..."

W: "Ale to je přece docela jednoduchá technická věc, podívejte se, pane, takovej impresionista, ten se nechá ovlivnit prostředím a maluje, tak jak to vidí,  jako tady třeba Claude Monet z roku 1874 »Soleil levant«, tedy Východ slunce." 

H: "Aha, Monet, nebo Manet, to je neuvěřitelné, znám je oba dobře, ale já si je furt pletu..."

W: "A teďka dávejte moc dobrej pozor, von totiž expresionista, si maluje tak, jak to sám cítí, jako tady ten ženský akt, od Mirka Tomse z roku 2014, »Krásná dívka na kostkované dece, která přemýšlí, že nemá co na sebe, éé- tedy kromě těch perel. Nehledě na to, že nejsou ani trochu pravé..."

H: "Nojó, teď je mi to teprve všechno krásně jasný, pane, takže, impresionista ten maluje prostě tak, jak to vidí, zatímco expresionista maluje tak, jak to cítí. Teď ovšem jsem ale moc zvědav, jakpak asi maluje socialistický realista?"

W: "Ten přece maluje tak, jak to slyší! Já znám jednoho, ten je hluchej jak tetřev a ten maluje přesně tak, jak to čte! Tedy jen v určitejch novinách. 
Takhle si to příkladně přečetla v Rudým Právu soudružka Alena Čermáková v roce 1950 a pojmenovala svou malbu hrdě,
socialisticky: »Den horníků« !"

H: "A , že vodbočuju, byl jste tenkrát ještě něco jinýho, kromě té noblesní mouchy, coby impresionista?"

W: "Jéje, já byl věcí, pane, já byl patník, dlouho, pak jsem byl pes abych se pomstil, nebo když jsem byl svišť, tak už tenkrát jsme měli Noru, ještě dávno před Ibsenem a zajímavé, já byla taky kráva, pane, a k smrti mě chtěl udojit zlej kulak!"

H: "Neříkejte, to je teda něco strašnýho! A udojil vás?"

W: "Ne, ne, já jsem ho totiž převezla! Já s posledním litrem ve vemeni jsem přeběhla k jézédé!  A to mě zachránilo!"
***

A já nakonec, po vzoru našeho pana prezidenta připojuji jednu židovskou "ANEGNOTU":  Povídá paní Kohnová svému muži: Ty, Kohne, ta naše Mici už je dospělá a říkala mi, že když se večer ve svým pokojíku svlíká tak, že z protějšího baráku na ní kouká nějakej chlap, nejspíš to bude ten Raubiček. Tak sem si myslela, že bysme měli tý holce koupit do jejího vokna ňákou neprůhlednou záclonu."

"Sára, ty ses asi zbláznila, víš kolik taková záclona stojí peněz? To uděláme jináč. Vyměníte si s Mici pokoje a uvidíš, že ty záclony si pořídí Raubiček!"

A protože miluji déšť, tak přidám píseň: "September in the rain":

http://youtu.be/PLqODPIkWo4