Když jsem pracoval v Německu už asi sedm let u americké firmy Sperry Univac, (viz zelené okno) přišel za mnou můj šéf s jakýmsi zbrusu novým zaměstnancem aby mi ho představil: „Pánové, dovolte mi, abych vás spolu seznámil: "Náš nový kolega: Herr Čuráfy – Herr Toms.“ Pomyslel jsem si, co je to za příšerné jméno, když pan Čuráfy dodal: „Aber ich heisse Albert Churavý!“
Hned mi bylo jasné, že Churavý je Čech a začali jsme spolu, k údivu šéfa, šprechtit česky. Rychle jsme se skamarádili a záhy si začali tykat. Naší výhodou bylo to, že nám nikdo nerozuměl, mohli jsme předstírat, že se dohadujeme o řešení nějakého programu a přitom mi třeba Bertík vyprávěl nějakou ze svých četných milostných aférek. Já jsem byl v té době už usedlejší, od rozvodu jsem žil sám se svojí sedmiletou dcerou, kdežto svobodný Berta řádil jak tajfun a tsunami současně.
Hned mi bylo jasné, že Churavý je Čech a začali jsme spolu, k údivu šéfa, šprechtit česky. Rychle jsme se skamarádili a záhy si začali tykat. Naší výhodou bylo to, že nám nikdo nerozuměl, mohli jsme předstírat, že se dohadujeme o řešení nějakého programu a přitom mi třeba Bertík vyprávěl nějakou ze svých četných milostných aférek. Já jsem byl v té době už usedlejší, od rozvodu jsem žil sám se svojí sedmiletou dcerou, kdežto svobodný Berta řádil jak tajfun a tsunami současně.
Jednou padlo rozhodnutí, že naše firma vyšle asi tak na rok a čtvrt, desetičlenný team do jedné velké firmy, jako technickou pomoc při přestavbě jejich programů z počítačů BULL na naše UNIVAC. To byla pro každého z nás velice zajímavá a lukrativní práce, k té firmě to bylo 70 km, což znamenalo mít k vlastnímu platu ještě kilometrovné a diety, a to představovalo skoro dvojnásobný plat. Ovšem přitom bylo podmínkou pracovat na dvě směny dopolední 8-16 a odpolední 16-24 hod. Vysvětlil jsem šéfovi, ať si za mne vezme někoho jiného, jelikož se starám sám o malou dcerku a mohl bych tedy dělat pouze směny dopolední. Šéf mi řekl, že to se uvidí, a jestliže někdo bude ochoten dělat pouze směny odpolední, nebyl by to problém.
Kupodivu se našel člověk, který chtěl mermomocí dělat pouze směny odpolední, čili jsem byl k mé radosti i přes můj hendykep, zařazen do tohoto expertního týmu. Když jsem zjistil, že tento člověk je právě kolega Churavý, zajímalo mě, proč chce dělat odpolední, když přece dopolední směny jsou příjemnější a navíc dělat do půlnoci je opravdu šichta. Celé dopoledne člověk pak prospí, načež se nají a už ho zas čeká nová šichta.
A on mi to vysvětlil takto: „Člověče, já jsem se seznámil s nádhernou babou, je to Švédka, jmenuje se Elin, figurálně všechno v pořádku, má krásnej kvartýr, ale je tu jedna nevýhoda, je totiž vdaná. Ten její chlap odchází ráno v osum z domu a ona se celej den doma nudí. Takže já tam přijdu ráno v devět, mám připravenou bezvadnou snídani na vidličku, Elin je vysprchovaná, nádherně voní a pak se dějí věci. V poledne se tam ještě krásně nažeru a pak radši vypadnu, kdyby se náhodou ten její blbec vrátil o něco dříve. Proto jsou ty odpolední šichty pro mne tak ideální!“
A on mi to vysvětlil takto: „Člověče, já jsem se seznámil s nádhernou babou, je to Švédka, jmenuje se Elin, figurálně všechno v pořádku, má krásnej kvartýr, ale je tu jedna nevýhoda, je totiž vdaná. Ten její chlap odchází ráno v osum z domu a ona se celej den doma nudí. Takže já tam přijdu ráno v devět, mám připravenou bezvadnou snídani na vidličku, Elin je vysprchovaná, nádherně voní a pak se dějí věci. V poledne se tam ještě krásně nažeru a pak radši vypadnu, kdyby se náhodou ten její blbec vrátil o něco dříve. Proto jsou ty odpolední šichty pro mne tak ideální!“
„Nojo, ale co kdyby vás najednou překvapil nečekaně zrovna v nejlepším?“, zeptal jsem se. „Pak bych teda měl halt smůlu, ale to je riziko podnikání. Jenže při jeho pracovitosti, Elin říká, že ten její chlap je workoholik, je to riziko zanedbatelný...“ Asi po půl roce se jeho zanedbatelné riziko podnikání přece dostavilo a Bertík, ve smyslu svého jména Churavý – nomen est omen – skončil v sádře...
Žádné komentáře:
Okomentovat