vlastně hledám a proč mi neustále nabízejí nějaké slevy, když je nechci? Proč lidi potřebují 30 druhů jogurtů, nebo 25 druhů kečupů? A vtom to křáplo a do mého vozíku narazil zpoza regálů vlevo, plnou parou vozík, který nedbal tzv. pravidla pravé ruky. Za ním se objevil zpocený obličej stále hektického Ládi, kamaráda a člověka někam věčně spěchajícího.
"Kam se řítíš Láďo, jak utrženej vagón?", zeptal jsem se ho suše.
"Ahoj, Míro, já musím rychle nakoupit celou řadu pitomostí, ale už to nějak nestíhám, to je peklo" kroutil Láďa hlavou a mával jakýmsi papírkem."To chce klid, koukni, vozejk máš plnej a já mám zatím jenom Romadur."
"Nojo, jenže já mám lístek na fotbal a tady na tom papíru mi ta moje ženská vypsala, co všechno musím nakoupit, takže teď marně hledám, kde asi tak já, chudák, mám najít kvasnice!!", zuřil Láďa.
"Čert vem kvasnice, ty bych já taky v životě nenašel", uklidnil jsem ho.
"Máš pravdu, člověk nesmí ty ženský moc rozmazlovat - ale podívej, tady na ten seznam, na konci je připsáno, já se snad picnu - dámský vložky Violetta! To přece nebudu já-chlap, kupovat! Ať si je koupí ta bláznivá Andula sama!"
"Jaká Andula? Tvoje žena je, pokud se nepletu, Barbora, ne?"
"No, podívej se, to je jiný písmo, ten celej cetl psala určitě Bára, ale ty vložky tam připsala, vidíš tady, tím hůlkovým písmem, ta její bláznivá ségra Andula z Česka, vona je teď u nás na návštěvě. To je drzost a já ji to mám kupovat?"
"Ale já bejt tebou, Láďo, tak jí ty vložky koupím, to je důležitější než ňáký kvasnice, chápej, že ona chudák krvácí a neví, jak se to řekne německy!"
"Nic nekoupím, kvasnice ani vložky, nechci vypadat jako blb pod pantoflem!"
Ať si sem holky dojedou samy! Ahoj, já už letím ke kase, stejně přijdu dost pozdě na ten fotbal!"Láďa odsvištěl k pokladnám a já se pomalu loudal mezi regály a zastavil se u olejovek. Musel jsem totiž dumat:
O té, mně neznámé sestře Láďovy manželky. Chudák ta dívenka, třeba potřebuje ty vložky naléhavě a on jí je teď nedonese. To není fair-play, to je jako odmítnutí pomoci raněnému. Napadlo mě udělat dobrý skutek a zakoupit ty vložky slečně Anně. Nevěděl jsem kde to najdu a tak jsem se zeptal jedné ženy, co právě plnila regály konzervami: "Promiňte paní, můžete mi poradit, kde bych nešel dámské vložky - třeba Violetta?"
Paní se na mne překvapeně podívala, nevěříc svým uším: "Pojďte, já Vám ukážu, ale tu Violettu asi nemáme." Došli jsme aspoň o 20 regálů dále a paní, jsouc ve svém živlu, pokračovala: "Vidíte ta Violetta opravdu není, ale máme tady Ria nebo Always, ty jsou levnější", radila mi ta dobrá duše.
"Ne, to je asi šmejd, to by moje manželka nechtěla, které jsou ty nejdražší!"
"Nejdražší jsou tyhle Princess, chcete je?"
"Jó, Princess! To je určitě jen pro pricezny, ano, to beru!", řekl jsem nadšeně. Paní se shovívavě usmála: "Vy máte asi vaši pani hodně rád, žejó?" A já ji dorazil: "Představte si, paní, že ty vložky jsou pro ženu, kterou jsem ještě nikdy neviděl." Paní zůstala stát s otevřenou pusou: " Jakto, vždyť jste přece říkal, že to je pro manželku..!" Mávl jsem jen rukou: "To je jedno, paní, to se
nedá opravdu vysvětlit, ona sama to ještě neví..."
Z Hypernovy jsem zajel rovnou do hezkého domku kamaráda Ládi a ty vložky jsem měl v úhledné papírové nákupní tašce. Otevřely se dveře a v nich stála Láďova atraktivní žena Barbora: "Dobrý den, Mirku, Láďa není doma, šel před chvílí na fotbal, nechcete jít dál?" Šel jsem dál a vysvětloval, že nechci zdržovat, nesu jen něco pro slečnu Annu. Tato se v témže okamžiku objevila na scéně, s němou otázkou na rtech. Podal jsem jí balíček a ona, ke zděšení obou žen, vytáhla z pytlíku vložky »Princess«, hned se do mne obě pustily, že to není vůbec vtipné, co mě to proboha napadlo, vždyť se vůbec neznáme, tohle je totiž typicky mužská nehoráznost!
Když jsem se konečně dostal ke slovu a vysvětlil jim, že jsem chtěl jen udělat dobrý skutek, rozesmála se Barbora na celé kolo: "Ten Láďa je trotl, to jsem chtěla já pro sebe do zásoby, ne Anča! A připsala jsem to tam schválně hůlkovým písmem, aby to nezapomněl. Omluvte tady Anču, že tak na vás vyjela, ale ta chudinka o tom vůbec nic nevěděla!"
"Ježišmarjá, promiňte", omlouvala se mi Anna, "za dobrotu na žebrotu, ale chápejte, že mě to muselo nutně šokovat, takový intimní dar od zcela mně neznámého, pro mne naprosto cizího muže!"
A nakonec jsme si všichni tři hezky popovídali u kafíčka a buchet a já jsem si v duchu pomyslel, že ten fotbalovej fanatik Láďa má krásnou manželku i švagrovou a, že si toho vůbec neváží - a že mu tyto obě dvě ženy, závidím...
Žádné komentáře:
Okomentovat