Gale Face Hotel na Ceylonu

Snad každý člověk zažije nejméně jednou za život něco, co se mu pak vryje do paměti navždy. Většinou se jedná o zážitky "poprvé", u mne se sešlo toho "poprvé", v případě Ceylonu, hned bohatě. Já poprvé cestoval letadlem, poprvé jsem se koupal v moři, poprvé jsem spal v luxusním hotelu, poprvé jsem jedl oříšky cashew (kešu) a poprvé, no prostě všechno bylo poprvé. Před odletem jsem dostal poprvé takzvanou tropikalizaci, to jest 4 injekce proti: tyfu, choleře, žluté zimnici a malarii. 

Pro věčně nevěřící a podezíravé čtenáře, že si to vymýšlím, protože prý v roce 1957 se žádný nestraník nedostal do kapitalistického státu, říkám, ano byl jsem výjimka, ovšem můj  kolega Honza byl překvapivě také jako já, nekomunista, pracující dokonce v Technoexportu, pzo, kde se kádrovalo ještě zuřivěji, jako v každém podniku zahraničního obchodu! Inu, zázraky se děly i v socializmu a kdo nevěří ať tam běží!

V dávnověku, 1957, jsem shodou náhod a nepochopitelných okolností, což jsem již popsal v článku Lourdský zázrak, (aneb něco jako výhra v Sazce), byl vyslán na akviziční služební cestu na Ceylon (dnes: Sri Lanca), jako technická pomoc pro nabídkové investiční celky. V druhé vzpomínce "CEYLON" jsem se věnoval různým zkušenostem, které jsem tam zažil a hlavně nepříjemné trapnosti s takzvaným duriánem. V této třetí vzpomínce se chci speciálně zaměřit na hotel, Galle Face, v hlavním městě Sri Lancy Colombu, kde jsme bydleli čtyři týdny. Let z Prahy přes Curych, Káhiru, Bejrut, Karachi, Bombay do Colomba, trval tehdy s přestupy dva a půl dne.

Hotel Galle Face byl založen čtyřmi britskými obchodníky v roce 1864 a byl to, jak se prý říkalo, jeden z nejstarších hotelů na východ od Suezu. Jak jsem zjistil z návštěvní knihy, bydleli tam, (mimo nás), takové celebrity jako, Mahatma Gandhi, Indira Gandhi, Jawaharlal Nehru, japonský princ Hirohito, dánská princezna Alexandra, Princ Phillip, vévoda z Edinburghu, USA prezident Richard Nixon, Jurij Gagarin, jakož i spousta slavných herců i zpěváků. Krásnými Ceyloňankami se to tam jen hemžilo. První ponaučení se nám dostalo od čs. obchodního rady, že se máme vyhýbat prostitutkám, ty jsou z 80% šiřitelkami pohlavních chorob a ty s červeným puntíkem na čele jsou sice čisté, ale zase vdané...

Celý hotel byl klimatizován a okno i balkon našeho pokoje bylo směrem na moře. Ta nádhera, být ke spánku ukolébáván pravidelným šuměním mořských vln, to byla pro mne hudba z ráje! Je pravdou, že první noc jsem spal přetrhávaně, což byly z knížek vyčtené, strachové představy z neznámého hmyzu, různých jedovatých pavouků a hadů, ale to vše rychle pominulo a už od příští noci jsem spal tvrdě a bezstarostně jako pařez v lese. A na ty ještěrky, co běhaly všude po stropech, jsem si rychle zvykl.

První, co jsm musel pro své blaho udělat, nechat si ušít, přímo v hotelu lehký tropický oblek, protože to, v čem jsem tam přijel, bylo v panujícím vedru nenositelné. Už jen proto, že na všechna obchodní jednání jsem musel chodit oblečen v žaketu a s kravatou. Dokonce i vstup do hotelové restaurace, byl nikoliv přes den, ale k večeři povolen pouze v žaketu a kravatě. Vchod do restaurace hlídali dva číšníci a velice slušně každého, kdo nebyl patřičně oblečen, upozorňovali: "Pane, zapomněl jste si váš žaket a kravatu." Příjemným překvapením pro mne bylo, že večer v 10 hod. jsem si šel k hotelovému krejčímu vybrat látku a druhý den ráno v 10 hod. byl oblek hotov.

 Další, co moji pozornost upoutalo byli číšníci. Všiml jsem si, že všichni mají na sobě bílé, jakoby noční košile a bílé turbany, jenom někteří mají na turbanu vpředu šikmý proužek z různých barev. Zeptal sem se jednoho obsluhujícího co to znamená? "To jsou něco jako vojenské šarže, pane, všimněte si já jsem vyšší šarže a mám modrý proužek, to znamená, že se starám o deset určitých stolů, Ti, co nemají žádný proužek jsou moji podřízení. Nade mnou jsou dva s červeným proužkem, každý má na starosti půl sálu a nad námi všemi je jenom jedna hlavní šarže se zlatým proužkem.

"A můžete mi říct", zeptal, jsem se zvědavě, "kolik si zde vyděláte peněz?" Číšník se usmál: "Pane, já neberu žádný plat, já jsem šťasten, že mám toto místo v takovém hotelu! Můj výdělek jsou tuzéry od hostů, to mi hodí průměrně 15 rupií za týden a to jsem ženatý a mám dvě děti." Když jsem si to v duchu srovnal, že já mám diety 60 rupií na den, hotel mě stojí 30 a 30 mám na útratu, za taxíky, tuzéry a vše ostatní, tak se mi z toho točila hlava. Jinak jsme se s Honzou byli prvně vykoupat v moři na pláži před hotelem Mount Lavinia, odkud mám taky svoji fotku (viz shora odkaz CEYLON). 

Po návratu domů, jsem si nechal ještě mnoho let onu Galle Face hotelovou nálepku na kufru, (viz perex), jako zcela exotickou vizitku. Prostě Ceylon byl pro mne a je i coby Sri Lanca, zelenou perlou indického oceánu..

https://youtu.be/61Thb_3JRGk.