SPOŘILOV = Hell's Corner (Pekelný kout)

Hell's Corner, tak nazývali Angličané za druhé světové války jihovýchodní cíp Anglie v hrabství Kent a východním Sussexu, kam Hitler po dobytí Francie soustředil veškerou palbu a letecké bombardování, aby tak získal zcela zruinované území pro možnou invazi do Anglie. Tato akce ovšem, jak známo, díky hrdinnému odporu Angličanů skončila neúspěchem, Hell’s Corner byl však prakticky srovnán se zemí. Naopak v roce 1944 provedli spojenci úspěšnou invazi v opačném směru, do okupované Francie.

Spořilov, dnes připomínající, pražský Hell’s Corner (Pekelný kout), byl původně klidnou, zelenou oázou Prahy. Spisovatel Adolf Branald o tom krásně píše, ve své knize Převleky mého města. Toto sídliště bylo, díky dvěma pražským spořitelnám v letech 1927-1929, vybudováno jako čtvrť pro občany, kteří byli ochotni si na své domečky nastřádat vlastní kapitál a mohli ihned po dostavbě v nich bydlet. Tehdejší noviny napsaly, cituji: Spořilov je báječně tiché městečko, neslyšíš řinčení tramvaje ani houkání aut. Všichni nervózní lidé by se sem měli nastěhovat, neboť v tomto božském klidu by se jejich nervy brzy uzdravily. Jak lehce se tu dýchá svěží vzduch bez prachu a čoudu a jak sladce se tu jeho občanům spí...

 Časy se však změnily k horšímu a sice v pravý opak!  Ovzduší se zde začalo kazit už za socializmu, kdy komunističtí vládcové, uzavřeli Spořilov do tzv. „Bermudského trojúhelníku“ (viz mapa), vytvořeného z hlavních dopravních tepen. Základnu tvoří Ulice 5. května, jako výpadovka z centra Prahy přes Spořilov na brněnskou dálnici D1. Levá odvěsna je vytvořena Jižní spojkou od Barrandova opět přes Spořilov na dálnice D11 na Hradec Králové a R10 na Liberec. Pravá odvěsna je ulice Spořilovská spojující dálnici D1 s Jižní spojkou. Tato normální městská ulice, přebírá nově (od 20.9.2010) na dalších X let až do dokončení pražského obchvatu, veškerou těžkou kamionovou dopravu do severních a východních Čech. Teprve když bylo technickými i zdravotními průzkumy dokázáno, že občané Spořilova, bydlící v bezprostřední blízkosti těchto komunikací trpí kriticky zvýšenou měrou chorobami dýchacich cest a rakovinou, začalo se o tom problému aspoň diskutovat. 

Prakticky všem obyvatelům Spořilova se tento stav pochopitelně nelíbil a nemohli se, při nejlepší vůli radovat ze slavnostního otevření 23 km dálničního úseku, protože jim to přivedlo pod jejich okna další hluk, prach a plynové fujtajbly z nekonečných přívalů kamionů. Navíc v místě šipky je úzké hrdlo v podobě nájezdu na Jižní spojku, které bylo zdrojem zácpy, takže se dalo očekávat, že nervózní řidiči kamionů ucpou na dlouhé hodiny celou Spořilovskou ulici a tím dokončí celé dílo zkázy původně zeleného sídliště Spořilov...

Dnes o osm let později, kdy jsem napsal tento článek do blogu Lidovek, se stále ještě nestalo nic, kromě odlehčení Spořilovské ulice, ale jinak mimo různých slibů se nic neděje. Ba naopak se ještě více zhoršila problematika parkování, takže třeba v naší krátké, slepé uličce Božkovská, kde jsou jen tři domy a jedna poliklinika, se nedá bez štěstí zaparkovat. My se ženou to řešíme tak, že s naším autem prakticky vůbec nevyjíždíme, abychom neztratili parkplac. Jedině o víkendu, kdy počet zaparkovaných aut klesne na míru přijatelnější, si dovolíme riskovat odjezd autem třeba na nákup v naději, že se nám při návratu podaří opět zaparkovat. Je to vysoká hra!

Napsal jsem spoustu dopisů na kompetentní politické činitele, poslal i fotky jak to tu někdy vypadá, poslal jsem jim i řadu návrhů, jak by se to dalo řešit a výsledek je HRÁCH NA STĚNU HÁZETI...

1. DODATEK  AUTORA o 13 roků později (12.10. 2020):

Nejprve jsem tento článek z roku 2007 posunoval v čase na další roky až do roku 2017, ale ode dneška ho budu posunovat až po třech letech, což je de facto úplně na stejno.

2. DODATEK AUTORA o  2 roky později (1.3. 2022):

NIC NOVÉHO, KROMĚ ZHORŠOVÁNÍ,  SE ZDE NEDĚJE!

http://www.youtube.com/watch?v=lRHOz8dqRrE