Stalo se mi to v době „Černých baronů“ (1953).
Byli jsme jako studenti ČVUT Praha na letním vojenském soustředění v Mimoni. Strana a vláda si tenkrát vymyslela, že vysokoškoláci si mohou odbýt vojnu současně při studiu tak, že jeden den v týdnu (úterý) budou mít vojnu teoretickou ve škole a o prázdninách dostanou vždy 4 týdny pravou vojnu praktickou ve vojenském pásmu v Mimoni. Byli jsme první pokusní králíci, ale mohli jsme se těšit na to, že po studiích budeme okamžitě důstojníky, tedy podporučíky v záloze...
Proč si to asi ta strano-vláda vymyslela, jsem si vydedukoval sám. Válka je už devět let za námi, jsme pod křídly největší velmoci světa SSSR a tak potřebujeme mnohem víc inženýrů nežli vojáků! Nadšen byl i sám Zápotocký: "Kdepak náš Kléma, ten má pod čepicí!"
Ve stanovém táboře jsme měli nad sebou hned z první ruky dva šílené fanatiky, kteří nás apriorně nenáviděli, protože věděli, že nepůjdeme na dva roky na vojnu. Byl to rotný Poršuk, zástupce velitele pro věci politické, tedy "politruk" a instruktor vojín Uher, nejen jménem ale i vzhledem. Na toho si někdo vymyslel přezdívku vojín "DUHO", což jsem původně považoval za jeho jméno a teprve posléze jsem se dověděl, že to je nadávka a znamená to "DŮležité HOvno".
Tento důležitý vojín dělal jednou o víkendu kontrolu pořádku v našem stanu a já jsem se potom večer ve frontě na večeři bavil s jedním kámošem o tom, že DUHO dělal kontrolu v našem stanu. Zaslechl to za mými zády stojící soudruh slovenský slobodník a hned na mne začal řvát: "Vojín Toms, čo ste to povedali? Duho?" A šel to okamžitě nahlásit politrukovi, protože věděl, co tohle slovo znamená, a že je to přísně zakázáno kdykoliv a kdekoliv používat!
Příští den při nástupu přišel sám politruk, a začal na nás řvát, že mu bylo hlášeno, že se zde mluví o našich velitelích jako o fuj-hovnech a on, že to takhle nenechá. Načež mne jako odstrašujícího padoucha vytáhl před nastoupenou jednotku a ještě jednou se zeptal celého praporu (400 vojínů), aby se přihlásil každý, kdo to slovo DUHO vyslovil, neboť to je zkratka pro důležité hovno! My si naši armádu rozleptat nedáme a hrdě prohlásil, že kdyby byla válka, tak by takového vojáka, jako je zde Toms, zastřelil vlastním revolverem!
Samozřejmě, že se nikdo dobrovolně nepřihlásil, takže jsem byl vinen jenom já! Tento nepříčetný fanatik na mne řval doslova, že už pro něj nejsem soudruh vojín, ale pan Toms a že to zařídí, abych byl vyloučen z ČVUT a poslán na tři roky k PTP, (pomoc. techn. prapory), čili »černí baroni« , vojáci bez zbraní!
O tomto památném víkendu se staly hned tři, takzvané mimořádné události, z nichž tu první jsem způsobil já. K tomu ke všemu náš velitel, celkem mírný nadporučík Jedlička, nebyl přítomen, odjel na neděli domů, takže ho právě zastupoval ten fanatický politruk Poršuk, s absolutně vylízaným mozkem.
Druhý malér způsobil vojín Samek odpoledne, když při bojovém plazení se lesem ztratil samopal. Byl to šílený poprask a tudíž další mimořádná událost. Aby se prý zbraně nezmocnil třídní nepřítel, musela celá jednotka tak dlouho prohledávat okolní lesy, dokud se samopal nenašel.
A do třetice všeho zlého, při večerním takzvaném "čepobití" (sborový zpěv za tmy při večerce), bylo v pauze slyšet zurčení močícího vojína Lojdy. To bylo označeno rotným Poršukem jako znesvěcení husitských tradic čepobití a tedy celkem třetí mimořádná událost. Poršuk řval jak pominutý: "Jak můžete, Lojda, při čepobití klidně močit?"
"Já jsem, prosím, celý den neměl ani jednu možnost jít na záchod a teprve teď jsem měl, dvě možnosti, pustit to do kalhot nebo ven", odpověděl tázaný zkroušeně.
Později jsem se od spolužáka Peterky, který sloužil jako praporní písař, dozvěděl, jak to bylo když se tu v pondělí ráno objevil nadporučík Jedlička a rotný Poršuk mu předával své katastrofické hlášení o všech třech mimořádných událostech. Jedlička se prý jen uchichtl a řekl: "Nebudeme z toho dělat novej norimberskej proces. Ale protože vojna není kojná, tak ten DUHO dostane 3 dny basy po službě, ten roztržitý samopalník 2 dny, no a ten, co chcal, 1 den po službě...
Jasný?...Tři dny po službě a válka už nebyla, takže jsem měl štěstí a ušel pistloli soudruha politruka a dokonce žiji ještě i dnes - o 70 let později...
Žádné komentáře:
Okomentovat