Jednou jsem měl hrát na kytaru s naší rytmickou skupinou v jakési estrádě pro zeme-dělce (jak říkával náš s. prezident Antonín Novotný) a čirou náhodou jsem se na to oblékl do nově ušitých tmavohnědých šatů, jako kdybych tušil co se stane. Jindy jsem tam nechodil takhle nóbl, nosíval jsem většinou jen bluzon a rozhalenku, ale tentokrát jsem se vymódil perfekt s kravatou a bílou košilí, ani nevím proč. Asi jsem se chtěl blejsknout před naší zpěvačkou Evičkou.Teprve v šatně před představením jsme se od pořadatele dozvěděli, že přijdou též umělci z Národního divadla, něco zazpívají a teprve po nich přijdeme my. Načež do šatny vpluli známí umělci kalibru Maria Tauberová, Marie Podvalová, Antonín Votava a další. Měli to chudáci jako brigádu zdarma a to se nedalo odmítnout.
Jelikož se to konalo ve vesnické sokolovně, nebyl vchod ze šatny přímo na jeviště, ale muselo se projít hledištěm a k podiu byly přistaveny čtyři drevěné schody. Pan Votava když to spatřil, tak se zhrozil, on neměl bodygardy jako mají prezidenti, takže se svýma churavýma nohama by nemohl bez pomoci a zábradlí vystoupat na jeviště. Rozhlédl se po nás mladých a já se svým solidním oblekem jsem mu hned padl do oka, popošel ke mně a požádal mě, jestli bych mu pomohl tuto překážku zdolat.
Samozřejmě, že jsem souhlasil, on se do mne zavěsil a když konferenciér ohlásil nástup vpochodoval jsem s celou tou operní suitou do hlediště. Myslel jsem, že ho jen dovedu na jeviště a hned se zase vrátím do šatny, jenže jakmile jsme se objevili v sále, začal frenetický potlesk a sotva jsme vylezli na jeviště, konferenciér spustil: „Vítáme naše vzácné hosty, členy opery Národního divadla v Praze“, načež následovalo klanění se publiku. Musel jsem se taky klanět...
https://youtu.be/YLZuo09jD-I
