Jen sotva tisícina našich občanů ví, co je to Bransouze. To totiž není ani belgický pivovar, ani zlá tropická nemoc, nýbrž železniční zastávka mezi Třebíčí a Jihlavou. Jméno této stanice vyvolává, v mém jinak mírumilovném příteli Jendovi, touhu vyhodit celé ministerstvo dopravy do povětří. Začalo to nevinně:Jednoho dušičkového dne si chtěl tento můj přítel z Ostravy zajet do Věžné u Pelhřimova, aby zde upravil a zvelebil hrob své matky. Nemaje auta, přivstal si a vyjel, obtěžkán věncem a květinami již v 7:12 rychlíkem do Brna v naivní představě, že do večera bude opět doma.
Z důvodu objížděk Přerov-Olomouc a Prostějov-Nezamyslice, posbíral cestou více než hodinové zpoždění, což zapříčinilo, že mu ujel vlak do Jihlavy. Byl nucen čekat na peróně, v zajetí svých květin a věnce, sto minut na příští vlak, který ho ovšem dovezl jen kousek za Třebíč do stanice jménem Bransouze. Tak tohle by snad nakrklo i klidné Francouze.
Zde bylo cestujícím suše oznámeno, že musí přestoupit na autobusy do Luk nad Sázavou a tam si opět přestoupit do vlaku na Jihlavu. Na dotaz vypěnivšího přítele Jendy, zda nebude muset ještě někde přesedat na vory, mu bylo rozvernou průvodčí řečeno: „Co se čílíte, pane, my jsme jen České dráhy a žádnej Boing.“ Jenda nato: „Jestli mi díky vašim výlukám ujede v Jihlavě vlak na Tábor, tak bude tenhle věnec ležet na hrobě ředitele vašich slavných drah!“
Jenda tušil správně, vlak mu skutečně ujel. Vzteky zcela bez sebe, si uložil své zahradnictví do úschovny, načež v restauraci u piva když se trochu uklidnil, začal uvažovat:„I kdybych příštím vlakem nakrásně dojel bez dalšího zpoždění na místo určení, dorazil bych na hřbitov ve Věžné, celkem po třinácti hodinách cestování, až ve čtvrt na devět, tedy v úplné tmě. Upravovat hrob v noci je nesmysl, mohl bych být místními občany považován za ducha Barnabáše a navíc bych se pak neměl kde vyspat.“
Po zralé úvaze se tedy rozhodl změnit svůj plán a odjel vlakem do Prahy, zde přesedl na vlak do Jinců a zamířil na statek ke svému bratrovi, aby se u něj v klidu vyspal. Řekl si, že do Věžné pojede až druhý den, neboť si pomocí trojčlenky vypočítal, že když mu dnes 320 km trvalo 13 hodin, pak zítra do Věžné těch 160 km bude trvat jen 6,5 hodiny, což je dokonce méně než let do New Yorku. To ho dokonale uklidnilo.
Když ho nic netušící bratr uviděl ve dveřích upachtěného a obaleného věncem a hřbitovním kvítím, zvolal: „Čoveče, brácho, co blbneš, dyť já sem eště nenatáh‘ brka!“
Jenda jen vztekle procedil skrze zuby tuto záhadnou otázku: „Brácho, víš ty vůbec co to je Bransouze?“
10 komentářů:
Konstatuji, že Janýd neocenil zkvalitnění služeb Českých drah, které umožnily svým pasažérům, aby toho za své jízdy poznali víc než obvykle a tím jim obohatily zážitky. Také je nutné přičíst ČD zásluhy na tom, že na základě zážitků těchto, vytvořil autor tento čtivý článek...
A to jsem tenhle článek poslal v tomto znění panu ministrovi dopravy a on mi docela vážně odpověděl přesným rozpisem dle jízd. řádu, jak měl Janýd jet a mé údaje zhodnotil zcela sucharsky jako pravdě neodpovídající. To, že jsem tam úmyslně použil nadsázku v přesedání na vory, vůbec nepochopil...
No jo Mirku, úřad je úřad, tam berou vážně úplně všechno... :-))
To je pěkné vyprávění, vtipný bratr - a skutečný suchar pan ministr dopravy. NULI
Napsala jsem komentář, odeslala - a nějaký skřítek mi odepsal, že se to nepovedlo odeslat. tak ještě jednou:
Zase pěkný článek, Mirku. Líbilo se mi povídání a hlavně jsem se zasmála vtipnému bratrovi. Nu, a ministr dopravy je skutečně suchar, mohl odpověď pojmout také vtipně ...
Milá NULI,
rozmary computerů jsou nevyzpytatelné, ale Tvé oba komentáře došly v pořádku, děkuji...
Bransouze, slyším poprvé v životě, zní mi to nečesky, hledala bych je někde za hranicemi. :-D Vlakem někdy jezdíváme do Prahy, je to pohodlnější než autem, netřeba hledat místo k zaparkování a metrem se člověk dostane všude, kam potřebuje.
Co se týče reakce pana ministra na tvou vtipnou stížnost, si myslím, že ten dopis vůbec nemusel číst. Pánové ministři, mají asi hordu úředníků, kteří dopisy čtou a vyřizují. Jestli ho opravdu nečet, tak přišel o hodně. Bylo to skvělé čtení!
Jarka
Tenkrát (1999) ministroval pan Doc.Ing. Antonín Peltrám CSc. a jeho dopis s vlastnoručním podpisem mám uschován ns památku...
Super článek, díky.
Paní Amelie, díky za pochvalu...
Okomentovat