Cizím peřím

Jednou jsem měl hrát na kytaru s naší  rytmickou skupinou v jakési estrádě pro zeme-dělce (jak říkával náš s. prezident  Antonín Novotný) a čirou náhodou jsem se na to oblékl do nově ušitých tmavohnědých šatů, jako kdybych tušil co se stane. Jindy jsem tam nechodil takhle nóbl, nosíval jsem většinou jen bluzon a rozhalenku, ale tentokrát jsem se vymódil perfekt s kravatou a bílou košilí, ani nevím proč. Asi jsem se chtěl blejsknout před naší zpěvačkou Evičkou.
Teprve v šatně před představením jsme se od pořadatele dozvěděli, že přijdou též umělci z Národního divadla, něco zazpívají a teprve po nich přijdeme my. Načež do šatny vpluli známí umělci kalibru Maria Tauberová, Marie Podvalová, Antonín Votava a další. Měli to chudáci jako brigádu zdarma a to se nedalo odmítnout.
Jelikož se to konalo ve vesnické sokolovně, nebyl vchod ze šatny přímo na jeviště, ale muselo se projít hledištěm a k podiu byly přistaveny čtyři drevěné schody. Pan Votava když to spatřil, tak se zhrozil, on neměl bodygardy jako mají prezidenti, takže se svýma churavýma nohama by nemohl bez pomoci a zábradlí vystoupat na jeviště. Rozhlédl se po nás mladých a já se svým solidním oblekem jsem mu hned padl do oka, popošel ke mně a požádal mě, jestli bych mu pomohl tuto překážku zdolat.
Samozřejmě, že jsem souhlasil, on se do mne zavěsil a když konferenciér ohlásil nástup vpochodoval jsem s celou tou operní suitou do hlediště. Myslel jsem, že ho jen dovedu na jeviště a hned se zase vrátím do šatny, jenže jakmile jsme se objevili v sále, začal frenetický potlesk a sotva jsme vylezli na jeviště, konferenciér spustil: „Vítáme naše vzácné hosty, členy opery Národního divadla v Praze“, načež následovalo klanění se publiku. Musel jsem se taky klanět...

Fotoaparáty bleskly a co bych za to dal mít tuhle fotku! Byl jsem v pasti, nemohl jsem už uniknout a najednou jsem byl členem opery Národního divadla v Praze a drze se tzv. chlubil cizím peřím. Teprve pak, když začala Marie Podvalová zpívat nějakou arii, jeviště potemnělo a reflektor mířil jen na ní, mohl jsem se nenápadně vzdálit do rohu za oponou a tam přečkat celé vystoupení, protože cesta zpět do šatny přes plné hlediště byla pro mně zarubaná. Bylo mi to trapné, jako kdybych byl přistižen při svatokrádeží, ale aspoň na několik vteřin jsem se tak stal slavnou českou operní celebritou...

https://youtu.be/YLZuo09jD-I