Obdivovatel ženských nohou...

Můj dávný kamarád Vojta byl náruživý a přímo super-posedlý obdivovatel krásy žen a hlavně jejich nohou. Vedli jsme spolu na toto téma občas dost dlouhé odbornické diskuze, protože jeho a mé názory se diametrálně lišily. Já jsem byl vždy pro hodnotit krásu ženy hlavně podle rukou, rtů a poprsí. On jen a jenom podle nohou, všechno ostatní bylo irelevantní, čili pro něj zcela a naprosto nic neříkající... 

Jednou jsme se opět spolu bavili na téma krásy žen a já jsem mu řekl: „Vojto, když už kvůli tobě záměrně pomíjím charakter ženy a její inteligenci, co jsi označil za podružnost, tak já tvrdím, že žena, čistě fyzicky viděno, je všestranně ladná a má mnoho krás. Fakt, že já osobně zbožňuji pěstěné ruce, plné rty a středně bujné poprsí, neznamená, že třeba křivka ramen, boků nebo lýtek mi nic neříká. Moje krédo proto zní, žena je všeobecně řečeno krásné stvoření...
"Ale je zajímavý", řekl mi nato, "že ta tvoje Eva má pekelně krásný haxny! To je pro tebe přeci škoda..!" Musel jsem mu odporovat: "Já přece netvrdím, že se mi Eviny nohy nelíbí, ovšem vidím i všechny jiné krásy, ty jsi jen takovej stereotypní haxnař!"

„Podívej, Miki, ty seš prostě moc mladej, ty tomu ale vůbec nehovíš“, odporoval mi Vojta, „já hodnotím jenom to, co dělá ženu sexy a to všecko se dá vyčíst z jejích nohou. Když začnu dole u šlapek, ty musí být krásně pěstěné bez kuřích ok, otlaků a tvrdé kůže s prstíčky a nehýtky jak ze škatulky, kotníčky musí být nádherně štíhlé a lýtka mají být tvarově ladná a stále sametově hladká. Její kolínka nesmí být ani kostnatá ani moc buclatá, nýbrž lákavě oblá a sošná, stehna pěkně pevná bez pomerančové kůry a podkožního tuku. To jsou má kriteria celkového „sex-apealu“ ženy, to ostatní vcelku nehraje roli! To je jen vějička pro spletení hlav tupých chlapů!“
„Hmm, tak já jsem tupec, ale co se stane, když bude mít žena tvých snů sice veškerá kriteria tvých představ, jenže ty nožičky budou zavánět nelibým odérem?“
„Tak zaprvé pěstěné nohy nesmrdí, ale i kdyby, tak to beru jako sexy aroma.“

S tím Vojtou jsem se od jisté doby doslovně  obával chodit mezi lidi. On býval často ve svém obdivování nožním naprosto v transu, takže když si k našemu stolu jednou přisedl jakýsi manželský pár, nechal milý Vojta úmyslně spadnout lžíčku pod stůl, jen aby se mohl sehnout a podívat se té ženě na nohy. Protože se mu, k mé hrůze, její nohy zřejmě zalíbily, začal ji pod rouškou ubrusu hladit kolena. Z jeho sveřepě strnulého obličeje a nepřítomného výrazu v očích jsem ihned pochopil co se děje. Chtěl jsem se zvednout a někam odejít dřív než dojde ke skandálu, ale výraz oné ženy mne uklidnil. Přivřela pouze oči a zhluboka se nadechla a po chvíli řekla svému muži: „Mohl bys mi něco obstarat k pití, Kájo?“

Zvedl jsem se ze židle současně s jejím manželem ale zahnul vlevo na záchod.  Za chvíli tam za mnou přiběhl Vojta a hlásil mi hrdě výsledek: „Miki, OK, klaplo to, zejtra máme rande!" 

 Pak jsme se 30 let neviděli, já byl v emigraci a když jsem se po návratu začal po něm shánět. Jeho manželka  mi řekla,  že Vojta  je  v nějaké

psychiatrické léčebně. Pak o dva roky později jsem ji opět zavolal, protože jsem věděl, že se Vojtovi už blíží jeho osmdesáté narozeniny a dozvěděl jsem se, že je už sice zpátky z Bohnic, ale leží ještě na doléčení v krčské nemocnici.  Koupil jsem mu kytičku a  Jägermeistra a na datum přesně, na jeho narozeniny jsem ho šel navštívit. Poznal mne ihned, byl veselý a vypadal velmi dobře. Sedli jsme si spolu na lavici na chodbě a povídali si o všem možném, co jsme prožili. Na moji otázku, kdy půjde domů, mi řekl: „Nó, to se eště přesně neví, ale bohužel asi už brzo...“

„Jak to bohužel?“, zeptal jsem se překvapeně, „ty se snad domů vůbec netěšíš?“
„Miki, doma to bude votrava, ale tady ty sestřičky nosej úžasně krátký pláště a když se při stlaní postelí vohnou, nebo když se převlíkaj na sesterským pokoji a já tam jako omylem vpadnu, tak to mě prostě šíleně fascinuje!“

To bylo naše poslední setkání...

http://www.youtube.com/watch?v=BCXSuY7ZFgM