Můj šílený vztek na Riviéře

Lidé, kteří mě znají Vám o mně řeknou, že jsem notorický kliďas, kterého nic nedokáže vyvést z míry. A přece se jedenkrát stalo, dávno, v letech osmdesátých, že mě popadl naprosto šílený vztek, hraničící s amokem. A to navíc vůči atraktivní ženě, krásné, mladé Francouzce, v rozporu s tím, že jsem zásadně k ženám každého věku, vždycky galantní.  Stalo se to v horkém létě na Riviéře v městě Fréjus. Ten den bylo vedro k padnutí a já jsem naléhavě potřeboval vyzvednout nějaké franky, jelikož se má peněženka, po včerejší bohaté večeři s mojí ženou, smrskla na minimum. V té době (1985) ještě neexistovala Evropská unie, ale tzv. EWG (Europäische Wirtschaftsgemeinschaft), česky EHS (Evropské hospodářské společenství).

Jako výhodná vymoženost té doby byly tzv. eurošeky, tedy šeky, které platily po celém území EWG a stačilo na nich vyplnit pouze měnu, částku do ekvivalentní hodnoty 400 DM, čísly i slovy, datum a podpis. Ten den jsem měl smůlu, neboť hotely, od San Tropez až po Fréjus, mi odmítly přijmout šek s výmluvou, že se mám obrátit na banku. Jelikož ale byla sobota, byly všechny banky zavřené, takže zbývaly ještě dvě možnosti, pošta nebo směnárna. Ve směnárnách si ale velice často nestoudně přiráželi ke kurzu jakýsi manipulační poplatek, což pošty nesměly. A tak jsme se v tom vedru dotrmáceli ze San Tropez až na obecní poštu ve Fréjus.

Tam za okénkem přepážky seděla černovlasá slečna a jakmile jsem promluvil německy, neboť bohužel francouzsky neumím, cítil jsem ze sveřepého výrazu této ženy, že možná za války ztratila někoho blízkého z příbuzenstva, nebo z rodiny a měla tudíž vypěstovanou nenávist vůči Němcům. Ona nemohla tušit, že já Němec nejsem i když mluvím německy, ale její pohled na mne byl jednoznačně nenávistný. 

Vyplnil jsem před ní, tak jak to má být, eurošek na 1000 franků, slovy „tausend“, což se jí nelíbilo a začala mne šikanovat, že to musí být "mille", francouzsky "tisíc". Já jsem ale věděl, že nemá pravdu, neboť v celé EWG platí tři úřední jazyky rovnocenně : angličtina, němčina a francouzština. Řekl jsem jí to ještě gentlemansky: „Nemáte pravdu, madame, navíc tento šek je, jak vidíte, z německé Commerzbank a tam tomu budou určitě rozumět.“

„Ale my jsme Francie a zde se mluví francouzsky!“ řekla vztekle a důrazně.

To mě nadzdvihlo: „Myslíte si doopravdy, madame, že bez vašeho slůvka mille, nebude nikdo rozumět, že se jedná o 1000 ?“

Vrátila mi šek se slovy: „Tento šek nepřijmu, musí tam stát mille!“ řekla definitivně.

„A co mám tedy udělat?“, vybafl jsem, vzal pero a chtěl tausend škrtnout a napsat mille.

„To ne, škrtat se na šeku nesmí, tím by byl zcela neplatný!“

„Tak, sakra, co vlastně chcete abych udělal?“

„Vyplnil nový šek!“, řekla rozkazovačně.

Tím přetekla číše mé trpělivosti, pochopil jsem, že ona mě úmyslně šikanuje a navíc jsem u sebe žádný jiný šek neměl. Tak mě ještě nikdy nikdo nevytočil, před očima mi začala tančit velká rudá kola, těch 35°C vypumpovalo můj, už tak dost vysoký, krevní tlak na stoleté maximum a já vědom si toho, že bych se musel vrátit pro jiný šek do hotelu v San Tropez,  jsem na ni zařval česky:

„Tak si tedy vyliž prdel, ty krávo zasraná!“
(Prosím čtenáře, aby lask. omluvil tento můj bezprostřední originál.) Vím, že pravému gentlemanovi by se to však nemělo stát...

Kasírka sice nic nerozuměla, zůstala na mne konsternovaně hledět s otevřenou pusou u poznání, že dle drnčivého zvuku češtiny nejsem určitě Němec, ale už bylo pozdě. Má klidná manželka jen suše poznamenala: "Já doufám jen, že tu nikdo nerozumí česky, jinak by tu nebyl Fréjus ani San Tropez, ale Sám Trapas..."

Sebral jsem hrdě můj eurošek tak jak byl a bez problému jej použil ve směnárně za rohem...

https://youtu.be/hn25PqJfZuM