Nerovný boj: David a GOLIÁŠ

Stalo se roku 1964:

Předpokládám, že si tady  žádný člověk 

neumí představit, co by se stalo, kdyby se takové zakázání fluktuace pracujících zavedlo dnes. Každý ředitel by pak mohl zákazem výpovědí svých námezdních pracovníků, totálně vrátit »kolo dějin« do ROBOTY za feudalismu!

 

Důvody uvedené ve výpovědi zaměstnanců tady nehrály vůbec žádnou roli, prostě Óbr-ředitel Šmajda označil i každý, třeba věcně zdůvodněný pokus o výpověd, za drzou ignoraci jeho zákazu fluktuace!

Měnit zaměstnání nesmíš, to je ovšem jasná středověká robota! To bylo něco pro mne! Rozhodl jsem se, že já toho našeho ředitele převezu! Použiji nárok na svobodu volby každého občana, kde chce pracovat i proti jakémukoliv zákazu!  A to nejsem právník!

Věděl jsem od mé kresličky Dáši, která  byla sice oddanou  členkou rodné partaje a rovněž působila v závodní radě, ale musela každou výpověď svým hlasem zamítnout, což ji štvalo! Takže jsem ji požádal, aby dříve nežli se bude hlasovat o mé výpovědi, zjistila kolik lidí, z těch menších blbců ve výboru, by asi hlasovalo v můj prospěch a pokud by to byli aspoň 3, čili s jejím hlasem 4, moje poděkování, by ji neminulo. Když chtěla znát podobu tohoto poděkování

řekl jí jsem suše: Tokajské víno a bonboniéra MON CHERI..

A to poslední mé přání, bylo, aby mi opatřila kopii zápisu, jak to dopadlo. Ty zbývající dva hlasy si vydyndám už já sám od předsedkyně Bačkorové, é-é, nebo jak se vlastně jmenuje... Takže:  Score bude 6:5  pro mne!

Jediným únikem z tomto celého zákazu fluktuace, byla možnost odejít na roční manuální brigádu do dolů, do hutí nebo na údržbu silnic, co jsem zase rigorózně odmítal já s tím, že jsem nevystudoval vysokou školu s diplomem ING. proto, abych šel kutat do dolů, nebo do hutí!  Maucta!

Rozhodl jsem se jít proti tomuto striktnímu zákazu našeho ředitele, což bylo něco jako boj Davida s Goliášem. Došel jsem na ústředí odborů ROH a stěžoval si na fluktuační zákon. Věděl jsem předem, že tam nic nevyřídím, ale chtěl jsem aspoň štvát bolševíky. Řekli mi, že bych totiž musel napřed mít doporučení od závodního výboru ROH, že SMÍM náš podnik z vážného důvodu opustit.!!!

Začal jsem tedy na  tom poli usilovně  pracovat, a od naší kresličky Dáši, jsem čerpal její úvahu:  výbor  má 10 členů,

ale ta předsedkyně Drbohlavová má hlasy dva, čili, že bych pro souhlas s moji výpovědí potřeboval získat minimálně 4 členy a s tou Drbohlávkou by to bylo celkem 6 hlasů pro výpověď a jen 5 PROTI...Protože ale všichni takzvaní při-zdi-čůralové nebudou hlasovat jinak, nežli podle ředitele, tedy PROTI mé výpovědi, je prosazení mé výpovědi 100% neprorazitelná hráz!

Nakonec se mi, díky šarmu, nebo spíše bonboniéře a flašce šampusu, podařilo Dášenku ukecat, aby nejen ona sama hlasovala pro moji věc, ale aby se pokusila získat plus nejméně tři hlasy od těch menších blbců ve výboru.

No a já, že se postarám sám o dva hlasy té předsedkyně. Nevím jakým trikem či šarmem se to Dáše podařilo, ale mně pomohla krabička amerických cigaret Marlboro a ta notoricky silná kuřačka Drbohlávka, mi její dva zlaté hlasy (nikoliv vlasy), tak potřebné pro můj odchod, přece dala !

 

 

Hlasování tedy dopadlo tak, jak jsem chtěl, to je 6:5 pro moji výpověď a jen co mi Dáša přinesla kopii tajného zápisu z hlasování, jsem bleskově s tím uháněl jako s keserem na  úřad  t.j. Obvodní národní výbor Praha-9 Libeň, Referát pracovních sil.

Cestou jsem se snad i modlil, aby na referátě seděla žena, třeba ošklivá jak noc, ale hlavně žena, tu se mi totiž spíše podaří ukecat. Zajásal jsem, když jsem na dveřích přečetl štítek: Diana Háčková. To už bylo třetí „D“ všeho Dobrého:  Dáša,  Drbohlávka  a  Diana!

Už při vstupu do dveří, jsem si byl skoro jist, že se mi to musí podařit, ta referentka byla velice příjemná dáma. Vylíčil jsem jí svůj problém, že už víc než rok nemám co dělat, protože podnik nedostal peníze na nové investice a já, který jsem původně dělal racionalizaci výroby, si mohu  dnes hrát s kolegy na potápění lodiček, luštit křížovky a jednou za měsíc navrhnout barvu na vymalování té, které dílny, nebo určit výběr květinové výzdoby za okna...
 

Referentka mi dala sice za pravdu, ale proti vedení nechtěla nic podniknout, mám prý doufat, že příští rok už to bude lepší!
To mně natočilo, ale napadlo mě použít její vlastní rudo-právnický slovník: „Já jsem přece vystudoval ČVUT za dělnické peníze a teď jsem nevyužit, zatímco jinde bych zhodnotil své odborné vzdělání i svoji desetiletou praxi, kterou jsem získal mimo jiné i na zahraničním projektu v Egyptě!“
Jakmile zaslechla slovo Egypt, rozzářil se výraz její tváře: „Vy jste byl v Egyptě?“
„Ano, přesně tak, v Cairu kde jsem projektoval továrnu na výrobu jízdních kol!“
„Já jsem tam byla dva roky s manželem, on tam byl totiž takzvaným obchodním delegátem!“
Od této chvíle se náš rozhovor točil jen okolo Egypta, oba jsme se dohodli, že si příště ukážeme fotografie z Egypta a ona, že mně pozve domů na promítání filmů, které tam natočila, prostě má výpověď byla v tu ránu akceptována.

A když se potom ještě sám soudruh ředitel Šmajda a technický náměstek Pliválek vypravili za referentkou do Libně a přinesli  sebou  nový zápis  z výboru  ROH,  kde byl můj smělý pokus o výpověď 10 hlasy zamítnut, nebylo jim to už nic platné! Referentka je zcela šokovala, když s úsměvem vytáhla ze svého šuplete ten první zápis, co jsem donesl já a řekla: „Já tady ale mám naopak souhlas s výpovědí 6:5 hlasům!“ Oba dva se rychle omluvili a odešli.

A tak se mi nakonec přece podařilo prorazit hlavou zeď, ovšem díky těm třem „D“, ale hlavně referentce Dianě, která mně umožnila plně se osvobodit od diktátorské firmy

a ještě v Adventu si  najít firmu,  kde už  neplatila Marxova

komunistická DIKTATURA proletariátu!"

 

Jen tiše padá sníh