Kníry jako takové

Ozdobou téměř všech mužských tváří je už od pradávna knír. Dříve to býval knír „erectus“ (1), čili vztyčený, oblíbený za Rakousko - Uherska u c.k. důstojníků, ke kterým patřil přesně tak jako šavle a monokl.
Pravým opakem byl tzv. "knír splihlý! (2), který připomíná mongolské nájezdníky, ale pokud byl bílý reprezentoval třeba i prezidenta republiky. Tyto bujné kníry začaly posléze degenerovat a všelijak se zmenšovat, viz též knírek frajersky trojúhelníkový (3), herce známého už od němého filmu: Adophe Menjou. Později však tenká "muška podnosní" zdobila krasavce všech dob, herce Clarka Gablea (4). Zvláštní odrůdou byl pak Hitlerův čtvereček (5), v šířce nosních dírek, zvaný Rotzbremse, čili fůj, brzda nosních nudlí...

 Jako vždy se i mezi vousáči našli extrémisté, kteří se za každou cenu chtějí odlišit od normálních lidí, viz obr. vpravo. To platí dnes v ještě větším měřítku, takže já sám o sobě začínám pochybovat, jsem-li ještě normální, protože nejsem vůbec potetován, nenosím dredy ani cvoky ve rtech a v jazyce, ba dokonce ani kroužky v nose, v uších a další cingrlátka kdekoliv po těle, genitálie nevyjímaje...

Když jsem se před mnoha léty rozhodl nosit knírek stál jsem před problémem, jak jej vytvarovat. Nechtěl jsem za žádnou cenu, aby můj vous suploval „Rotzbremse“, to by se mi samotnému eklovalo při pomyšlení na každoroční rýmu. Dospěl jsem tedy k názoru, že mezi nosem a vousem musí být aspoň centimetrový vyholený proužek, zaručující hygienické čistění nosu bez umatlání vousů. Tím se ovšem opticky horni ret jakoby snížil a vypadá prý „spadle“, ale to je mi milejší než ona první možnost.

Jen jednou kdysi mne jedna žena přemluvila, což ženy docilují snadno, pomocí krásných poutačů, abych ten vous oholil, že vypadám jako gigolo - a já si najednou připadal tak polonahý. Říkal jsem si: „To bude v práci poprask, kde jsem nechal knírek!?“ Když jsem však zjistil, že si toho vůbec nikdo ani nevšiml, tak mě to trochu naštvalo až zdisgustovalo... 
Zeptal jsem se kolegy, sedícího naproti mne v kanceláři: „Prosím tě, Sigi, podívej se na mne dobře a řekni mi, co se na mně změnilo?“
Sigi, jenž právě psal nějaké důležité připomínky pro klienty,  zvedl obočí a řekl: „Máš novou kravatu, ne?“ V té chvíli jsem pochopil, že si člověk o sobě chtě-nechtě podvědomě myslí, že je snad středobodem vesmíru. Načež jsem si knírek nechal opět narůst až dodnes...

https://youtu.be/PdiZ9dGxXP4