Soudní obsílka

Jen jednou v životě jsem pracoval ve firmě, u níž nebylo co na práci, takže práce se vlastně jenom předstírala. Možná, že v jiných odděleních bylo občas tu a tam co dělat, ale speciálně v tom našem technologickém oddělení pro racionalizaci výroby, nebylo do čeho píchnout. Byli jsme totiž zcela závislí na přidělení investic od ministerstva a tyto po dobu jednoho celého roku nebyly. Naši načálnici si vymýšleli pro nás práci výplňkovou, jako třeba navrhovat nové vymalování jednotlivých  dílen latexem, nebo navrhovat různou květinovou výzdobu v oknech a podobné blbinky.

  V našem oddělení to vedlo k tomu, že jsme si třeba jeden na druhého vymýšleli různé vtípky a chytáky a tak se stalo, že jednoho dne jsem si já sám vymyslel takovou debilní ptákovinu, a to na jednoho našeho kolegu zpěváka-amatéra, Ivo Brunáta,  ze sousední kanceláře, přezdívaného
"Výhoda". To bylo totiž jeho vůbec nejčastěji užívané slovo, možná že nevědomky, ale zato úplně v každé větě. 
Se mnou v kanceláři seděl Zdenda Plešingr, zvaný Žíža, pivař, který měl stále dlouhou žízeň. Oba byli členové jakéhosi orchestru dirigenta X.Y., zvaného Sviště, Výhoda byl zpěvák a Žíža saxofonista. Oba mě jednou pozvali na jejich vystoupení na nedělních čajích o páté v Rudné. Musím uznat, že jsem byl překvapen jak jim to dobře hrálo.
Výhoda zpíval dvojhlasy s krásnou zpěvačkou Martinou Doudovou a opravdu jim to moc slušelo. On Brunát a ona brunetka, se k sobě hodili perfektně. Když jsem se pak o nich bavil v kanceláři se Žížou řekl mi, že sice jim to dobře zpívá, ale že mezi nimi osobně to nějak přestalo klapat. Pak jednou nepřišla Martina na zkoušku a zjistilo se, že je v nemocnici na vypumpování obsahu žaludku, jelikož spolykala nějaké prášky z nešťastné lásky k tomu Ivo Brunátovi...
„Zavinil to ten blbec Výhoda“, jak mi zvěstoval Zdenda, „protože se s ní násilně rozešel a začal se víc zajímat o její kamarádku Olinu, což byl nesmysl. My potřebujeme, aby se s Martinou udobřili, jinak je naše kapela definitivně namydlená.“ 

Načež přivedl bledého Výhodu ke mně, coby staršímu kolegovi na radu, co by měl teď udělat.
„Výhoda, tys tomu dal ty chlape, chudinka Martina! To přece nemůžeš takhle sekernicky jednat s takovou krásnou, útlou dívkou“, řekl jsem mu vážným hlasem.
„No, dyk vono se jí tak moc nestalo, už je zas výhodně doma“, mávl rukou Výhoda.
„To bych tak neviděl“, odporoval jsem mu, „ono totiž po každém pokusu o sebevraždu musí dojít k vyšetření na psychiatrii a tam se pátrá po příčině a v tom jedeš jednoznačně ty, jestli si to neuvědomuješ!“
„Ale já přece za to nemůžu, že se blbá holka nevýhodně votráví“, řekl suverénně.
„Počkat, Výhoda, tady se ale neví jestli jsi jí náhodou nesliboval manželství, nebo není-li třeba v jiném stavu, nebo jestli jsi ji neuhodil“, naleptával jsem ho.
Do debaty se vložil Žíža: „Ty lebko vypitá, ona se třeba praští o kliku u dveří a ukáže pak doktorovi modřinu, svede to na tebe a už v tom jedeš, žes ji zmlátil!“
„Nebo, jestli jsi nechtěl po ní nějaké prasečinky, i na to se ptají u soudu!“
„Hm, to všechno je nesmysl...“, řekl již méně si jistý Výhoda, „ale tak mi radši řekněte co mám teď dělat, když jste tak chytrý?“
Řekl jsem rozvážně: „No, já na tvém místě, tedy já, bych koupil pugét a bonboniéru a navštívil ji doma, omluvil se jí a litoval toho co se stalo.“
„Jo a taky flašku koňaku pro její rodiče, chápeš?“, dodal Žíža. Výhoda už měl z toho hlavu jak vídeňský starosta a řekl jen, že si to musí pořádně rozmyslet a sklesle odešel.

Podívali jsme se na sebe se Žížou pobaveně a já dostal nový nápad: „Hele, Žížo, já mám někde doma ještě tu loňskou soudní obsílku kvůli rozvodu, co kdybysme ji tak trochu předělali jako pro Výhodu?“
„Nojó, to je vono! Přines a uvidíme jestli to půjde nějak vyzmizíkovat a poupravit!“
Druhý den jsem tu starou obsílku donesl a začali jsme na tom pracovat. Bylo třeba předělat moje jméno a adresu, datum narození, a datum termínu soudního přelíčení, jakož i důvod předvolání. Šlo nám to docela dobře, datum Výhodova narození naštěstí Žíža věděl a na místo jeho adresy jsme napsali adresu firemní. Termín soudního přelíčení za 14 dní a jako důvod jsem naťukal z fantazie zák.č. 133 Sb., §9, odst.2a). A strčili jsme to do firemní pošty na zítřek...

Potom už jsme jenom nedočkavě čekali co bude, až mu služba donese tuto obsílku na jeho stůl. Účinek byl obrovský. Výhoda bledý jako stěna přišel za námi dvěma do kanceláře, zamával dopisem a řekl záhrobním hlasem: „Tak už jsem to dostal!“
My oba jsme hned sehráli překvapení a zájem: „Ukaž, čoveče, co to je?“
„Tady, přečtěte si to, 22.7. se musím dostavit k civilnímu soudu!“
„Teda Výhodo, to je průser", řekl Žíža a já dodal: „Hmm, chtěl bych bejt špatným prorokem, ale z toho kouká basa!“
„No, to snad ne, vždyť se jí nic nestalo, za to mně nemůžou zavřít...“
„Jestli se přičtou přitěžující okolnosti, tak třeba až na pět let!“, řekl jsem suše a pokýval hlavou.
Zdrcený Výhoda odešel s hlavou v podpaždí a řekl, že musí ještě dnes navštívit Martinu.

Zato druhý den přišel s úsměvem na retech: „Vy blbci, to je padělek, ještě že jsem vám to nesežral! Podívejte se proti oknu, je tam něco vyškrabáno!“
„Jak to, vo čem to mluvíš?“, divil se Žíža.
„No, tedy Výhoda, jestli si snad dokonce myslíš, že já s tím mám něco společnýho, to by mě tedy opravdu mrzelo!“, řekl jsem pateticky.
„Hele, byl jsem u Martiny doma a přines‘ jí puget růží. Vona si právě brnkala na klavír a když jsem se vobjevil ve dveřích, zazpívala dojemně: "Ze známých důvodů, chci zapomenout..." A Ivan na to bystře zapěl: "Ze známých důvodů, tě stále mám rád... No, a pak jsme si to všecko výhodně vyříkali a udobřili se.

Nakonec jsem se jí zeptal jestli stáhne tu žalobu na mě a vona vo ničem nevěděla. Když jsem jí ukázal ten váš pamflet, šla do pracovny svého otce, ten je totiž výhodně právníkem a když to viděl tak se začal chechtat. Tady to mám černý na bílým, víte co znamenaj‘ ty paragrafy, vy magoři?“ A Výhoda četl z papírku:
»Vlastník nebo uživatel zdroje vody pro hašení požárů je povinen tento udržovat v takovém stavu, aby bylo umožněno jeho používání.«

*****
http://www.youtube.com/watch?v=IQ0qpJtENMI