Jsem takzvaný pravdo-láskař, i když vím, že se tento pojem v českém právně degenerovaném světě naruby, stal jakousi nadávkou, tak já vím, že mám vždy úctu k pravdě a lásce a rozhodně nevěřím na komunistické bláboly a jsem imunní vůči jejich diktatuře proletariátu a třídní nenávisti...
Pochopitelně, na těch pár chvilek, kdy budu já ještě strašit na tomto světě, si nedám vzít svoji představu podle L. Armstronga: »Jaký to krásný svět!« Jenže my si ten svět sami sobě kazíme!
My děláme stále jednu a tutéž chybu: Do nejvyšších pater funkcí ve státě si sami dobrovolně volíme červivá, prašivá a smrdutá jablka! Nechápu, jak je to možné, že nedokážeme většinově rozeznat, kdo je zrno a kdo je jen bezcenná pleva? Obzvláště, když právě tyto plevy zde u nás nemají ani za mák sebereflexe, aby se nad svou povahou trochu zamysleli a řekli si: "Proč mne lidi nemají rádi?" A aby sami od sebe odstoupili...! To je gentlemanské...!
Já to ještě zažil na západě, kdy ministr, za to, že jeho písařka se spletla a jeho soukromý dopis napsala na papír s ministerskou hlavičkou, který on s další poštou nevědomky podepsal, tak když to prasklo, sám okamžitě odstoupil!...
Stále se oháníte křivkami grafů, parabol a hyperbol, nebo se babráte v miliardách a bilionech a nevidíte, že většina tohoto národa to nechápe, ale zato se dovede semknout a vzájemně si pomáhat překonávat ty mrňavé potvory viry a navazovat přátelské vztahy člověka s člověkem, bez podezírání a bez nenávisti. Buďte i Vy na výšinách státu přátelštější k nám dole a nepřetvařujte se jenom. Obyčejný člověk totiž (když něco zvorá) by nezůstával dřepět na naklížené židli svého papalášství, ale zeptal by se nás: Mám odstoupit či zůstat?
Vždyť to všichni vidíme, že diktátoři typu Trump, Lukašenko, Kim Čong-un, a řada dalších, to dělají špatně, totiž bez minima sebereflexe a i když prohrají volby, obviní radši všechny ostatní kolem sebe a jen stále melou, že je jim křivděno ale, že nikdy, nikdy, nikdy neodstoupí! To už jsme u nás také měli a zažili, že ano...
Běžní lidé, prahnoucí po veselé, bezstarostné náladě, jsou zde záměrně oblbováni chapadly beznaděje: Drž hubu a pracuj! Proto: Noste roušky, ale ne jako islamisté, ale modernější, průhledné, kdy je vám rozumět a kdy se dá dobře odezírat ze rtů...
A to mytí rukou, ať je po vašem: Ať je povinné, třeba 333x denně!
(L. Armstrong: Jaký to nádherný svět!)
Žádné komentáře:
Okomentovat