Když s ohledem na matku ukončila svůj rozhovor, vykřikla jakoby nadšeně s předstíranou radostí v hlase: „Milá mamčo, já jsem dnes tou nejšťastnější ženou na světě širém“, zatímco si rychle a nenápadně utřela slzičku.
„Proboha, snad ti ten puberťák nenavrhl, abyste se vzali?“
„Proboha, snad ti ten puberťák nenavrhl, abyste se vzali?“
„Ne, mami, naopak, právě jsem se s ním rozešla, protože on teď chodí s mojí nejlepší kamarádkou Alexandrou!“
"To je hezké, když se mají tři lidé takhle rádi!", řekla suše její matka, "ovšem čtyři to už je moc."
"To je hezké, když se mají tři lidé takhle rádi!", řekla suše její matka, "ovšem čtyři to už je moc."
Při jídle se Helena svěřila své dceři s finančními problémy. Po tom, když dala opravit střechu a nechala udělat topení, tak se dostala se do dluhové pasti a proto nyní budou muset začít počítat s každým grošem, snížit telefonní hovory na minimum a ušetřit na jídle, na plynu i na elektřině...
„Mami, já mám nápad, co kdybychom pronajaly ten horní pokojík třeba nějakému slušnému a nenáročnému studentíkovi, kterej by mi byl schopen eventuálně pomoct s matikou?“
„Ne-ne, to je moc riskantní“, zamítla návrh Helena, „ještě abych pak musela mít strach někam odejít, abys tu s ním nezůstala sama, člověk totiž nikdy neví...“
„Mamčo, na které planetě žiješ, vidím, že už dva roky, co jsme tu samy, furt myslíš jenom na to jedno jediné - na sex...“
„No dovol, Lindo, nebuď drzá ke své mamce...ale počkat...co si dát inzerát na podnájem pro starší osamělou dámu? To by bylo řešení!“ To ovšem, i přes Lindin odpor hladce prošlo...
Nejprve se nedělo nic, ale pak přišly tři dopisy od pisatelek, které však nepůsobily na paní Helenu ani trochu sympaticky. Ta první nasekala ve svém dopise, patrně nikoliv pro zasmání, celkem osmnáct gramatických chyb, té druhé se nelíbila, prý moc vysoká činže a čtrnáct schodů do pokoje v prvním patře, ta třetí měla kočku, psa a kanárka a požadovala vlastní WC jen pro sebe. Takže z toho nic neprošlo...
„Dobrý podvečer přeji, Bohatý Viktor, jméno mé, vy račte být paní, nebo slečna, Helerová, nemýlím-li se?“
„Ano, nemýlíte se, to jsem já“, řekla Linda, „Dobrý večer, co si přejete?“
"Já se jdu s dovolením podívat na ten pokojík, co pronajímáte. Je ještě volný?“
„Promiňte pane, to bude omyl, my hledáme osamělou dámu, což vy pochopitelně jak vidím, nejste.“
„Slečno, vy jste přece milá, dobrosrdečná osoba, vy byste snad v tomto nečase nevyhodila ani psa z domu - a mne, starého dobráka, snad ano?“, řekl zmoklý muž a osušil si šátkem obličej.
„A vy nemáte kam jít?“ Muž zakroutil hlavou. „Tak pojďte dál, já vám uvařím aspoň čaj.“
Muž poděkoval, položil za dveře na zem svůj odřený kufr, patrně majetek to jeho jediný, a jal se hned vysvětlovat svůj zubožený stav. Zlá ex-manželka ho takhle vyhodila z bytu a on se dostal mezi houmlesáky, coby „Bohatej Viki“. Tak už žije tři měsíce. Teď se mu dostal do rukou inzerát s touto skvělou nabídkou. On není sice osamělá dáma, je ale osamělým mužem...
Linda mu dala k čaji pár starších sušenek a vyzvídala, čím je Viki povoláním. To byla jeho parketa, hned se rozpovídal, že byl vším možným a čím prý kdy byl, tím vším byl prý rád.
„Pane Bohatý, konkrétně, umíte třeba něco spravit v bytě?“, zeptala se Linda prakticky.
„To je samozřejmé, jsem vyučeným instalatérem, i když jsem se nakonec stal profesorem na gymnáziu!“
„Ó, to je skvělé, nám kape vodovod, záchod i sprcha – a nevyučoval jste taky někdy matiku?“
Jo, matematika, to je dokonce můj oblíbený obor, dalo by se říct koníček! A propos koníček, byl jsem taky rok v Americe a dělal cowboye. Víte, já jsem byl původně u pěchoty, ale protože jsem zdědil po mém tátovi...“, vtom klika cvakla, dveře letí a matka vchází do dveří. Když spatřila vousatého houmlesáka v družném hovoru se svojí dcerou, šly na ni mrákoty...
„Dobrý večer“, řekla suše Helena, „Lindo, já doufám že jsi s tímto pánem ještě nepodepsala nájemní smlouvu, aniž bys počkala na mne. Z toho všeho, co jsi tady vyjmenovala mu věřím jenom to, že není homeless, protože je čistý, má pěstěné ruce a voní po určitě ne laciném parfému Armani. Ovšem to všechno ostatní je nepochybně absolutní blábol!“
„Vážená paní Helerová“, začal Viktor svoji obhajobu, „to co vám o mně řekla vaše dcera, je čistá, ryzí pravda, kterou ovšem musím jen nepatrně poopravit: Po mém otci jsem zdědil jenom platfus, takže jsem byl převelen od pěchoty k letectvu, ostatní údaje naprosto perfektně souhlasí.“
„Takže, kromě toho platfusu jste po otci nezdědil nic...“, doplnila Helena, kuckajíc se smíchem.
„Přece ještě něco, dobré srdce od mé mámy“, řekl vážně Viktor a pokýval hlavou.
„Tak vidíš mamčo, že to je ten nejlepší podnájemník, jakýho si můžeme přát!“
"A jak to, že jste se klidně nechal manželkou vyhodit z bytu?", zeptala se Helena.
"Je to její barák a já neměl nárok tam po rozvodu bydlet."
"A můžete nám říct důvod vašeho rozvodu, nebo je to tajné?" vyzvídala Linda.
"Lindo, do toho nám nic není, to je osobní věc pana Bohatého", okřikla ji Helena.
"Milé dámy, moje žena-herečka se zamilovala do jednoho známého herce a týden po našem rozvodu už měli svatbu. Jistě chápete, že bych jim tam překážel..."
„Pozor!“, zvolala Helena, „to vámi připsané musím ještě také odsouhlasit a podepsat i já!“ Načež začala číst nahlas: „Já, níže podepsaný, Viktor Bohatý, prohlašuji tímto, že se budu opět pravidelně holit, a že děkuji nebi, že paní Helena Helerová je tou nejpůvabnější ženou, jakou na této zeměkouli znám!“
Žádné komentáře:
Okomentovat