SI-NA-SU-U-SI

Přeloženo do češtiny: »Silvestr na sucho u Silvie«...

S tou Silvou jsme se skamarádili vlastně tak, že jsme bydleli pár kroků od sebe a tím, že jsme měli už od dob puberty, společnou cestu k tramvaji a od tramvaje domů. Já jí někdy trochu pomáhal s matikou  a ona mě zase s dějepisem...

A protože dívky jsou ve vývinu vždycky napřed, měla Silvie ve své pubertální duši prožitky a pocity, které nemohla vyprávět rodičům a bála se je svěřit nějaké kamarádce. Ta je prý falešná jako každá žena a sdělené tajnosti nedokáže udržet, ba může je třeba i zneužít proti ní samotné... 

Ke mně měla z  nějakého důvodu, nevím proč důvěru, že to nikomu nevykecám a tak jsem jí dělal vrbu chtě-nechtě. Zatímco já jsem byl u nich doma snad jenom jednou na návštěvě, ona k nám přicházela celkem často.

Chtěla si patrně prostě popovídat o tom, čeho byla plná a já jsem byl osudem předurčen ji vyslechnout. Někdy si sebou taky přinesla nářadíčko na pletení, posadila se v mém pokojíčku do křesla, hodila si nohu přes nohu a začala štrikovat, při čemž vždy spustila stavidla své výmluvnosti. Moje máti se jednou divila, když zjistila, že Silva odešla domů až po půlnoci. Chtěla vědět, co tam spolu tak dlouho až do hluboké noci řešíme?

„Mami, můžeš tam kdykoliv bez klepání vrazit a uvidíš Silvu, jak si plete svetr a já poslouchám její někdy trochu nudné historky. My jsme opravdu jenom kamarádi, já jsem její vrbou, takže je to stejné, jako kdybych tam seděl s Kájou Novákem.

Jednou, to už nám bylo okolo dvacítky, mi Silvie den před Silvestrem zavolala: „Hele, Mirdo, co děláš zítra na Silvestra?“

„Já – nic, já se nehodlám na povel zpumprdlíkovat, jsem takzvaně suchý skoro-abstinent! Nebaví mě radovat se jenom tak na povel, chápeš to?“

„Vždyť já jsem taky skoro-abstinentka, a tak jsem si vymyslela udělat u nás doma SI-NA-SU-U-SI, to jest "Silvestr na sucho u Silvie" to jest takový intelektuální mejdan. Jsem totiž sama doma, rodiče jsou někde u známých na Šumavě a já mám od nich dokonce povoleno pozvat si své kamarádky a kamarády domů s podmínkou, že byt zůstane lidským obydlím, nábytek se nezruinuje a kočičky dostanou nažrat. Takže tě tímto zvu na Silvestr-párty  k nám domů!“

„Silvie, to je sice od tebe hezké, děkuju za pozvání, ale já ty tvoje intelektuály celkem nemusím, víš, já budu radši sedět doma a brejlit na televizi, i kdyby byla sebenudnější...“

„Jé, to je ale škoda, já jsem se na tebe tak těšila, udělám chlebíčky a výborný bramborový salát a usmažím řízky – ale když budeš chtít, tak si můžeme udělat ten mejdan - třeba jenom tak ve dvou, tedy jako my dva...“

„Tak to je ovšem jiná řeč, to beru a přinesu šampus aspoň na půlnoční přípitek!“ 

„Fajn, a vezmi sebou rádio, to moje chrastí jako zmije!“
"Chápu to správně, že myslíš chřestýše!"

Hned jak jsem k nim dorazil, strkala mi Silvie už ve dveřích pod nos své překrásně pěstěné ruce, věděla, že jsem na to pedant: „Mirečku, je to tak dobrý?", zeptala se. "Ano, dobrý, předobrý, veledobrý!" Silvie se ušklíbla: "Nebudeš se eklovat, když ti třeba náhodou sáhnu na jídlo?“  To mě rozesmálo: "Ty přece víš, že s tvýma

ručičkama mi můžeš sahat na co se ti zamane. Jenom tu barvu bych volil světlejší, podle rtěnky. Načež jako filmový gentleman jsem jí políbil obě tak přepychově krásné ruce s perfektně nalakovanými nehýtky...

Potom jsem se začal věnovat v pokoji instalaci a ladění rádia, zatímco ona něco připravovala v kuchyni.  Přitom jsem přemýšlel jakou atmosféru bych měl naladit, aby vyhovovala mé, tak málo romantické kamarádce Silvii. Než jsem stačil domyslet svoji úvahu až do konce, vyřešila to za mne ona sama tak, že vstoupila do pokoje a mimo náušnic, byla nahá jako slovo boží. Byl jsem v šoku. Až do tohoto dne nebyly mezi námi nikdy žádné intimnosti. Přestože měla nádhernou figuru, byl jsem zmaten a najednou jsem dostal strach, že selžu. Ona zřejmě netušila, že muž ve své podstatě chce být vždycky dobyvatelem a nechce přijít už k hotovému a bez jakékoliv předehry. Tak se stalo, že jsem se zcela trapně na nic nezmohl a začal filozofovat. Oba jsme pochopili, že totální nahota je kontraproduktivní, že méně znamená více a nejdůležitější, že je psychika, protože mužské tělo není automat, který funguje na zmáčknutí knoflíku.

Nakonec jsme se dohodli, že se budeme společně s oběma kočičkami dívat na televizi, program byl víceméně koukatelný a přitom jsme baštili chlebíčky. Silvie to naplánovala takto: "Později, to jest před půlnocí si dáme ty řízky s bramborovým salátem, jinak můžeme pomalu už teď ucucávat šampus...
Tento Silviin »jízdní řád« jsme tak docela na 100% přesně nedodrželi, protože při půlnočním polibku zavládla tak nějak útulná pohoda, že se na ty řízky zapomnělo, takže jenom v mírném alkoholovém opojením dvou skoro-abstinentů, jsme vyměnili náš mnohaletý status kamarádství za intimní přátelství. A pak jsme sklouzli do Nového roku jako při ledovce na šikmém chodníku,,,

http://youtu.be/GfqriGHnkGg