Koupil jsem blůzičku »Rodier«

Následný víkend jsem si pevně předsevzal, že se znovu vydám do toho kasina v Bad Oeynhausen, a že těch 700 marek, co jsem tam posledně prohrál, musím vyhrát zpátky. To je chyba, kterou vždy dělají téměř všichni hazardoví začátečníci - jenže já jsem měl více štěstí nežli rozumu a vyhrál jsem, sice ne 700, ale 400 marek nazpět. To bylo radosti na Starém bělidle! Neboli, radoval jsem se z toho, že jsem tam celkově prohrál "jenom" 300 marek!

Potom jsem se spokojeně procházel po Kurparku a prohlížel si v tamním podloubí luxusní obchůdky pro mondénní dámy a lázeňské šviháky. Ve výloze jednoho obchodu mě moc upoutala nádherná, poloprůsvitná, ale nic neprozrazující fialová blůzička na ladné figuríně. Co kdybych ji koupil své ženě, ta by měla jistě radost a mohla by ji nosit při „lepších“ příležitostech. Dcera Brigita se bude brzy vdávat, a to by byla právě jedna taková vhodná příležitost. 

Dost dlouho jsem se rozmýšlel, bylo mi divné, že jsem tam skrze výlohu neviděl žádné kupující, až najednou vyšla ze dveří obchodu elegantní dáma, tip-top, od hlavy až k jejím nalakovaným nehýtkům u nohou a zeptala se mne, může-li mi nějak poradit...?

„É-é... ano, madam, moc se mi líbí tato blůzička“, a ukázal jsem na onu figurínu za výlohou.

„Chtěl byste ji pro někoho jako dárek, nebo...?“, a podívala se na mne divně, jako nejsem-li, čirou náhodou, takový ten  »muž z jiné fakulty...«

 „Ne-ne, pro sebe bych ji opravdu nechtěl, madam, ale pro manželku“, vysvětlil jsem blesku-rychle.

„Pojďte, prosím dovnitř, mám tam velký výběr, určitě se vám bude něco líbit." Když jsem vstoupil do krámku, kde to zavonělo drahým parfémem, začal jsem tušit, že tady to bude "mastné". Madam začala klást na pult kvanta blůziček, takže jsem ji musel rychle zadržet.

„Totiž, to je tak, madam, já mám zájem jen o tu blůzku, co je za výlohou a jinak o nic jiného..."

„Ano, chápu, mám zde pouze dva kousky, ten za výlohou je číslo 38 a zde tento“, a otevřela další šuplík, „je číslo 42. Vaše paní bude určitě spokojená, protože se nikde jinde nesetká se stejnou blůzou. Toto je model od firmy Rodier.“

Začínala mi hned měknout kolena: „Co asi taková blůzička stojí?“

„Máme tu mnoho levnějších, za 100 marek, tato stojí 420 marek, ale mohu vám na ni dát slevu až 10%“, řekla dáma a mile se usmála. V duchu jsem zajásal: Dnes, když jsem vyhrál čtyři stovky, tak můžu přece dělat granda!

„Výborně“, řekl jsem nahlas, „můžete mi ji nějak vkusně zabalit?“

„Prosím, a přejete si tu osmatřicítku, nebo tu dvaačtyřicítku? Cena je v obou případech úplně stejná.“

„Hmm, jo, tak to je problém, to já totiž nevím“, řekl jsem bezradně  a třel  si bradu.

„Chápu, tak já je dám obě stranou a přijďte si zítra s manželkou vybrat, může si je tu hned vyzkoušet. Takové zboží jako Rodier se nekupuje každý den, že ano“, řekla madam zdvořile.

„No, totiž, já mám jiný problém v tom, madam, že jsem jí to chtěl dát jako překvapení až se vrátím domů z lázní, nehledě na to, že bydlíme u Wiesbadenu a to je sem trochu z ruky, cirka 380 km.“

„Ach so! Tak to musíme vyřešit jinak. Řekněte mi, prosím, jak je asi vaše paní vysoká a kolik váží?“ Podíval jsem se na ni pozorně a požádal ji, aby si stoupla vedle mne: „Možná, že je asi o jeden centimetr menší než vy, ale je právě tak štíhlá a krásná jako vy, až na to... éé-hmm, no – to je jedno.“

„Co myslíte? Až na co?“, probudil jsem asi její zvědavost.

„Já se vás nechci nijak dotknout, madam, ale čistě opticky bych odhadoval, že moje žena má větší poprsí“, řekl jsem hlasem jako bych se omlouval.

„Tak tohle je zrovna u té blůzy dost rozhodující. Víte co, já si teď obléknu tu osmatřicítku, to je moje číslo a uvidíte jestli by to stačilo i pro vaši paní.“ A tak se mi ta ochotná paní věnovala aspoň půl hodiny, ještě že nechodily žádné zákaznice, a předvedla se mi v obou blůzách. Já jsem si samozřejmě netroufl zkoušet velikost hmatem, ale došel jsem aspoň k přesvědčení, že pro jistotu vezmu tu větší.

Pak jsem ale dostal geniální nápad: „Vážená dámo, já už vím jak to udělám. Zavolám manželce, aby za mnou přijela do lázní příští sobotu. Pojedeme sem jako na výlet a tady, jako mir-nix, nebo dir-nix, ji překvapím a koupím jí tuto dvaačtyřicítku. Kdyby jí ale náhodou byla moc velká, tak si ji může hned vyměnit za tu menší. Proto potřebuji, abyste nám do té soboty rezervovala obě. Abyste na tom ale neprodělala, zaplatím vám těch 400 marek hned a budete mít jistotu.“ Madam byla nadšená, jak jsme se krásně dohodli a ihned mi vyplnila stvrzenku. 

 A pak už to frčelo dle mého super plánu, manželka přijela za mnou v pátek do lázní Lippstadt a pak jsme společně v sobotu odjeli do lázní Bad Oeynhausen, kde jsem ji provedl po Kurparku a jakoby náhodou jsme prošli kolem obchodu s blůzičkami a za výlohou jsem jí ukázal tu figurínu s fialovou blůzičkou a zcela ležérně nadhodil: "Co bys tomu řekla Jituš, koupit si tuto blůzku, líbila by se ti?"  Milá Jituš se ale zhrozila a nechtěla do  tohoto  krámku vůbec ani vstoupit!!!

Tvrdila, že tam bude všechno strašně moc předražené: „Podívej se, Miri, vždyť tohle je model Rodier!“ Řekl jsem jí: „Jituš, čert vem Rodiera, my přece nemusíme vůbec nic kupovat, jen se podíváme, co si asi zdejší snobové kupujou.“ Žena si nakonec dala říct, jenže ta sličná prodavačka to nechtěně prošvihla, zapomněla, že to mělo být překvapení a hned jak jsme tam vstoupili dovnitř, spustila: „Dobrý den přeji, Herr Toms, tak tady je ta blůza pro vaši paní.“ Musel jsem tedy s pravdou ven a manželka už nemohla nic dělat, blůza byla zaplacená. Mimochodem, vzala si tu větší a měla ji skutečně na Brigitině svatbě a všem se úžasně libila, tedy nejen ta krásná blůzička, ale hlavně i moje půvabná paní Jitka...!

             (Gershwin: The man i love)