Jak se dostat do TELEVIZE ?

Jak jsme se s mojí ženou Jitkou, my, takzvané dvě společenské NULY stali televizními hvězdami. 

Bohužel jenom na dvacet minut a ovšem zcela zdarma...  

S odstupem, dnes už asi osmnácti roků, mohu prohlásit, že i přes velký potlesk jsme se sice celebritou nestali, ale zato naše setkání s moderátorkou paní Ester Janečkovou, jakož i s panem režisérem Chaunem, nám tohle celé "Brimborium" vynahradilo...

Jak to začalo? Začalo to nevinně tak, že mi zavolala jedna známá, paní Klárka, že by měla pro mne kšeft, sice zadarmo, ale jinak moc lukrativní. Divil jsem se, co to asi může být za výnosný obchod, když není ani „za hubičky?“ Milá Klárka pokračovala: „No, prostě, jedna moje známá se zná s jednou jinou paní, co dělá v televizi a oni tam hledají do nového pořadu, který bude moderovat paní Ester Janečková, nějaké inteligentní a též komunikativní typy, nejlépe rodu mužského.“

 Řekl jsem jen: "Chápu, Klárko, hledají někoho ukecaného!"

„Já jsem to sice tak ostře nechtěla nazvat, ale ano v podstatě máte celkem pravdu. Další dotazy vám zodpoví milá paní Ester Janečková. Já doufám, že se na mně nezlobíte, víte, já jsem si vzpomněla, jak jste nám jednou vyprávěl o Vaší svatbě a o těch sedmi oddacích listech, které Vám byly vystaveny a jak jsme se u toho nasmáli, z čehož jsem usoudila, že vůbec nejste typ zakřiknutý“, vysvětlila Klára.  

"A  o čem bych měl -éé- jako mluvit?" zeptal jsem se hloupě.
„No, prostě nejde o nic složitého, musíte jen někoho hledat a  to je pozvat ho do televize, jelikož jste se už dlouho neviděli.“
„Jenže já nikoho nehledám, ale napadá mě jiná věc, co kdybych tam pozval manželku Jitku, se kterou se sice vidím denně, ale protože se blíží 20.výročí naší svatby, tak by to pro ni bylo krásné a hlavně nečekané překvapení!"

„To já tedy nevím, ale zavolejte tam a zeptejte se na ty podrobnosti radši sám!“

 Takže tedy slovo dalo slovo, já tam zavolal a ono to klaplo. Bylo mi řečeno, který den a v kolik hodin se dostaví tzv. "pošťák Ondra" s červenou obálkou a mým úkolem bylo pouze zajistit, aby moje manželka byla doma. Nesměl jsem pochopitelně dát najevo, že o něčem vím a jen jsem tajně hlídal, aby nikam neodešla. Žena se naštěstí pustila do žehlení, ale jen tak v županu a s neupravenou hlavou. Když už to trvalo moc dlouho, začal jsem trnout, že už každou chvíli ten pošťák přijde a tak jsem ji chtěl nějak nenápadně nasměrovat do koupelny: „Jituš, co kdyby ses teď trochu upravila a ustrojila, a že bychom si dnes někam zajeli na dobrý oběd, abys nemusela vařit?“
„No, to bych docela ráda šla, ale to prádlo ještě dožehlím!“ A bác-ho, vtom zazvonil pošťák Ondra. V domácím telefonu jsem se dozvěděl, že je tu pošta pro moji paní. Manželka musela, tak jak byla, sejít dolů k domovním dveřím a proti ní se najednou vyvalila rozsvícená kamera, což ji dost vyděsilo. Když pak přišla za mnou nahoru, řekla mi vzrušeně: „Tak tohle nechápu, někdo se chce se mnou sejít v televizi! Nemám ani ponětí kdo to je!“
„No, to ti tedy závidím, drahá ženo, to bych si já přál taky, to je přece terno!“
„Ale já se tak nerada někde ukazuju, já nevím, jestli tam mám jít...“
„To je teda dobrý, ty nevíš, ale mně se taková věc nestane!“
Manželka zapátrala v paměti a pak mi řekla potutelně: „Tak mě právě napadlo jestli v tom nemáš náhodou prsty -  ty sám?“
„No dovol, Jituš, jak bych moh‘? Jestli si opravdu myslíš, že já? To by mě tedy docela mrzelo.“ Její podezření se mi podařilo odvrátit také díky tomu, že si vzpomněla na jednu bývalou spolužačku, se kterou se kdysi rozešly ve zlém...
„Ano, to bude jistě ona“, začal jsem ji v tom směru utvrzovat, „to tak vypadá, asi se ti chce omluvit a neví jak do toho!"

Hned příští den jsem však začal svého nápadu litovat, protože manželka byla tak rozrušená, že nemohla celou noc usnout a ráno když šla ke své doktorce na prohlídku, že ji třeští hlava, doktorka konstatovala vysoký tlak, přestože měla celý život krevní tlak, spíše moc nízký než vysoký...
Snažil jsem se jí uklidnit, že to nic není a když nechce být slavná, že tam nemusí jít a prostě se jen omluvit. V příštích dnech když se zcela uklidnila mi řekla: „Dobře, tak já tam tedy půjdu, ale musíš tam jít se mnou!“. To jsem jí tedy svatosvatě slíbil.

 Jenže, když se potom přiblížilo to osudné natáčení, zavolala mi režisérka, že já musím přijít o dvě hodiny dříve než manželka, aby mohli se mnou napřed natočit ten rozhovor. Musel jsem tedy, ač nerad, opět lhát a navést mého kamaráda, aby mi zavolal, že potřebuje odvézt na letiště. Manželce jsem zase slíbil, že přijedu z letiště rovnou do televize, takže tam budeme zhruba oba dva současně.
A když jsem se jí pak zjevil na obrazovce, přednesl jsem, kromě sáhodlouhého povídání o našich 7 oddacích listech, onu vlastní rýmovačku k 20. výročí svatby:

Moje zlatá ženuško, Jituško:

Šest-a-třicet dlouhých let  

musel se otáčet svět 

a já se sama sebe ptal:     

"Kde najdu kdy svůj ideál?"

A potom dne 17. srpna 1983 se to stalo:

Ty stanula jsi ve  dveřích - a s úsměvem, 

v těch  milých očích svých, řekla jsi jen:       

"Zde jsem!" ( to jsem si už přimyslel.) 

Já cítil jsem hned, to byla síla,  

že mezi námi jiskra přeskočila!

A jelikož jsi věděla, že láska prochází žaludkem, vařilas mi samé pochutiny!

    Jsem rád, že jsi Moravanka,
    býti nadán jak  Paul  Anka,
    složil bych dnes v okamžení
    ódu  na  to  Tvé  VAŘENÍ!
    Neboť tvrdím zas a znova,
    že  Bocuse  či  Rettigová,
    na tom se my můžem  shodnout,
    ať se jdou  s  vařením  bodnout!

    Resumé:
    Co bych řek‘ teď – nevím dál,
    prostě:  Jsi  »MŮJ  IDEÁL!«

Moji recitaci podbarvila nádherná skladba G. Gershwina "The Man I Love", jejíž text souvisel s příběhem našeho seznámení, ovšem jako "Žena, kterou miluji..."

A tak jsem byl takzvaně tím vším, zcela unesen, jako kdybych dostal "OSKARA!"

Všechno nakonec dobře dopadlo a až dojemné překvapení, potkalo nás oba, když nás v zápětí po natáčení obklopil celý sedmičlenný team včetně režiséra Chauna a moderátorky Ester a blahopřál nám se slovy, že jsme byli až dosud jejich nejlepším případem při natáčení tohoto pořadu...

http://www.youtube.com/watch?v=GRWdDeC7lCg

(The Man I Love = Muž, kterého miluji!)