Případ Šváb, notorický KSČ-fanatik

Jako student (1942-50) na pražském gymnasiu jsem měl tu smůlu, že jedním z mých spolužáků byl tehdy už kovaný óbr-komunista Vladimír Šváb, syn vele-vysokého komunistického papaláše soudruha Karla Švába, člena ÚVKSČ a náměstka ministra vnitra. Odměnou za věrné lokajství s. Gottwaldovi, byl potom v roce 1952, tímtéž Klémou, popraven v procesu s Rudolfem Slánským, spolu s dalšími jedenácti znelíbivšími se soudruhy. Jeho, tehdy sedmnáctiletý syn Vladimír, byl stejně jako on odkojencem Rudého Práva a člověkem zvláštního ražení. Já jsem ovšem vůbec netušil, co to je za absolutně umanutého blbce a fanatika.

Seděl jsem s ním, bohužel, v jedné lavici, protože jsme byli dle abecedního seznamu hned za sebou (Š-T). A tak, jak jsem byl zvyklý se s jinými kluky přít o tom, je-li lepší Sparta nebo Slávie, stejně tak jsem se někdy dohadoval se Švábem o politice. Byl jsem obdivovatelem ministra Masaryka a prezidenta Beneše. Nosíval jsem rád na klopě americkou vlajčičku a zastával jsem se amerických vojáků i našich letců v Anglii, o jejichž zásluze na našem osvobození se tehdy nesmělo vůbec mluvit. Líbily se mi americké filmy a ignoroval jsem zcela ty ruské jako "Lenin v říji" nebo "Čuk a Geg" a pod. Vyprávěl jsem občas politické anekdoty o takzvanou „Zlatou mříž“.

Když se blížila maturita byl Vláďa Šváb někým (?) pověřen napsat tajné politické posudky na své spolužáky a pochopitelně jeho hodnocení mé osoby, bylo z důvodu mých silně antikomunistických názorů, tím nejhorším v celé třídě. Vinou mé naivní otevřenosti, kterou mám dodnes, jsem svým vyjadřováním poskytl Vláďovi Švábovi cenný podklad pro kádrový materiál do mého budoucího zaměstnání. Partají bylo rozhodnuto, že maturitu jako jediný z naší třídy neudělám, abych se tak nemohl dostat na vysokou školu. Díky tomu, že jsem ale ve všech maturitních předmětech měl jedničky a dvojky, museli mne, i přes masivní nátlak bolševického předsedy komise, soudruha Karla Bílka, hlasováním ostatních kantorů, nechat projít, i když s napomínáním s. Bílka k větší péči v jazyce českém...!

Na vzdory tomuto Švábovu zničujícímu posudku, jsem se naštěstí jako zázrakem, díky nedostatku zájemců, na vysokou školu ČVUT, přece dostal a teprve až o deset let později jsem se, od mého vedoucího v práci dozvěděl, že mimo jiná četná negativa stojí v mém kádrovém materiálu následující hodnocení: Je to politicky zakrnělé embryo, nenávidí SSSR a Rudou armádu, zpívá si při kytaře americké džezárny, je arogantní, podceňuje dobré soudruhy a tudíž se doporučuje, ke zocelení s dělnickou třídou, na manuální práci v dolech či v hutích.
Když mne potom sám soudruh podnikový ředitel vybral jako adepta na roční brigádu v dolech, odmítl jsem tuto "výhodnou" nabídku přijmout a raději se spokojil s tím, že jako strojní inženýr s desetiletou praxí, zůstanu na nejnižší platové úrovni, 1500,- Kčs /měs - a to patrně, tak jako všechno ostatní  - na věčné časy...!

Vladimír Šváb, jak jsem se dozvěděl, je už dávno po smrti, aniž se dožil sametové revoluce. Zůstal však až za hrob skalním komunistou i když mu jeho rodná partaj popravila otce, kterého se sice písemně vzdal, ale nebylo mu to nic platné. Musel jít na tři roky na vojnu k PTP (Černí baroni) to jest vojáci bez zbraní, coby  politicky nespolehlivé živly. U Švába to byl opravdu šílený paradox!  Neumím si představit spolehlivějšího bolševíka!!!...

 Potkal jsem ho náhodně ještě dvakrát: v uniformě "černých baronů" někdy v roce 1953 a potom ještě o pár let později asi v r. 1967 na  veletrhu 

v Brně. Po krátkém rozhovoru s ním jsem vyrozuměl, že byl stále ještě notoricky přesvědčeným blbcem-bolševikem. Kam by to býval asi dotáhl? Nevím, ale dnes by tento výjimečný soudruh patrně seděl, nikoliv v base, ale jako soudruzi Filip, Grebeníček, Skála, Ondráček, Grospič a další v parlamentu České Republiky... Ano, my jsme malý, ale zcela zblblý národ, že si nedovedeme zvolit ani ve svobodných volbách, své inteligentní zástupce do vlády...

http://www.youtube.com/watch?v=9ejHtv62w6k