Když se blížila maturita byl Vláďa Šváb někým (?) pověřen napsat tajné politické posudky na své spolužáky a pochopitelně jeho hodnocení mé osoby, bylo z důvodu mých silně antikomunistických názorů, tím nejhorším v celé třídě. Vinou mé naivní otevřenosti, kterou mám dodnes, jsem svým vyjadřováním poskytl Vláďovi Švábovi cenný podklad pro kádrový materiál do mého budoucího zaměstnání. Partají bylo rozhodnuto, že maturitu jako jediný z naší třídy neudělám, abych se tak nemohl dostat na vysokou školu. Díky tomu, že jsem ale ve všech maturitních předmětech měl jedničky a dvojky, museli mne, i přes masivní nátlak bolševického předsedy komise, soudruha Karla Bílka, hlasováním ostatních kantorů, nechat projít, i když s napomínáním s. Bílka k větší péči v jazyce českém...!
Na vzdory tomuto Švábovu zničujícímu posudku, jsem se naštěstí jako zázrakem, díky nedostatku zájemců, na vysokou školu ČVUT, přece dostal a teprve až o deset let později jsem se, od mého vedoucího v práci dozvěděl, že mimo jiná četná negativa stojí v mém kádrovém materiálu následující hodnocení: Je to politicky zakrnělé embryo, nenávidí SSSR a Rudou armádu, zpívá si při kytaře americké džezárny, je arogantní, podceňuje dobré soudruhy a tudíž se doporučuje, ke zocelení s dělnickou třídou, na manuální práci v dolech či v hutích.
Když mne potom sám soudruh podnikový ředitel vybral jako adepta na roční brigádu v dolech, odmítl jsem tuto "výhodnou" nabídku přijmout a raději se spokojil s tím, že jako strojní inženýr s desetiletou praxí, zůstanu na nejnižší platové úrovni, 1500,- Kčs /měs - a to patrně, tak jako všechno ostatní - na věčné časy...!
Vladimír Šváb, jak jsem se dozvěděl, je už dávno po smrti, aniž se dožil sametové revoluce. Zůstal však až za hrob skalním komunistou i když mu jeho rodná partaj popravila otce, kterého se sice písemně vzdal, ale nebylo mu to nic platné. Musel jít na tři roky na vojnu k PTP (Černí baroni) to jest vojáci bez zbraní, coby politicky nespolehlivé živly. U Švába to byl opravdu šílený paradox! Neumím si představit spolehlivějšího bolševíka!!!...
Potkal jsem ho náhodně ještě dvakrát: v uniformě "černých baronů" někdy v roce 1953 a potom ještě o pár let později asi v r. 1967 na veletrhu
v Brně. Po krátkém rozhovoru s ním jsem vyrozuměl, že byl stále ještě notoricky přesvědčeným blbcem-bolševikem. Kam by to býval asi dotáhl? Nevím, ale dnes by tento výjimečný soudruh patrně seděl, nikoliv v base, ale jako soudruzi Filip, Grebeníček, Skála, Ondráček, Grospič a další v parlamentu České Republiky... Ano, my jsme malý, ale zcela zblblý národ, že si nedovedeme zvolit ani ve svobodných volbách, své inteligentní zástupce do vlády...
4 komentáře:
Je to tentýž Šváb jako v příběhu pan Profesor Punťa?
Ano, přesně, to je on!
Míro, musím se přiznat, že jsem úplně konsternovaná vyslechla celou píseň Kupředu levá a šouplo mě to pár let zpátky. Jsem ráda, že už jsme někde jinde a i když teď není všechno O.K., za touto dobou smutnit nebudu.
Hezký večer, Jarka.
Máš můj obdiv, Jaruško! Tady určitě jablko padlo daleko od stromu...
Okomentovat