Náš stát za to zaplatil jen dopravu. Komunisté se lidem snažili, tuto akci jako vždycky, lživě, propagačně znechutit, jen proto, že to nebylo od Rusů. To se jim však moc nedařilo. Tyto US-pochoutky na volném trhu, tedy bez potravinových lístků, šly hlavně v Praze doslovně na dračku! Venkov, jako vždy, té bolševické lži-propagandě víc uvěřil...
Ta zkratka: U-N-R-R-A pro United Nations Relief and Rehabilitation Administration prostým lidem nic neříkala, důležitější ovšem bylo to, že náš stát tento dar za 280 milionů dolarů dostal zdarma! Platili jsme si jenom dopravu!
Byl to první z projektů poválečné mezinárodní, humanitní, pomoci pod hlavičkou »Organizace Spojených Národů« a byl dotován ze 70% USA a 30% dotovala napůl Canada s Velkou Britanií...
Něco podobného se děje i dnes v roce 2023, tedy o 71 let později, kdy
opět ta levičáky nenáviděná Amerika, posílá všestranou pomoc do Rusáky ničené a vyvražďované Ukrajiny!
Tenkrát bylo účelem zabránit hladu a epidemiím nakažlivých chorob po druhé světové válce. Dodávky masových konzerv, sardinek, obilí i
rýže, makaron i másla, jakož i léků, sušenek, cigaret, kávy, čokolády, žvýkaček, šatstva a bot, byly sice solí v očích komunistů, kteří se všemožně snažili tuto pomoc nějak bojkotovat a zesměšňovat, jenže většina obyvatelstva byla UNRROU přímo nadšena. I moje babička tomu říkala z neznalosti, ale v dobrém slova smyslu UNDRA, ale vždy byla s kvalitou zboží, tak jako my, moc spokojená!
Jako student gymnazia jsem musel vždy o prázdninách odpracovat minimálně čtrnáct dní jako brigádník na žních. Tam bylo stravování tak mizerné, že jsem kolikrát tu jejich šlichtu vyhodil na hnůj. V jediném obchůdku v celé vesnici, který se jmenoval „Jednota“ a kde se prodávalo snad všechno od biče až po varhany, jsem si koupil právě tu konzervu za pár šupů: UNRRA. Pork with apple sauce, t.j. vepřové v jablečné omáčce a k tomu dva rohlíky. Bylo to v Praze těžko k sehnání a tady to bylo vyvršeno na pultu jako pyramida. Byl jsem asi jediným podivínem ve vsi, který si to koupil. Kapesním nožem jsem si otevřel konzervu a sedl si před krámkem na schody a s velkou chutí se do toho pustil...
Protože jsem si úžasně pochutnal, vydal jsem se tam příštího dne v polední pauze znovu. Jakmile jsem si vzal další konzervu z té pyramidy na pultě, oslovil mě jeden tamní buran: "Mladej, seš snad cvok, jak můžeš ty americký blafy žrát?" Já jsem se ovšem nedal a řekl jsem mu: „Jděte se podívat, co nám brigádníkům vařej ty báby na statku za šlichtu, to jsou skutečný blafy! Tohle je pochoutka, už jste to vůbec aspoň jednou ochutnal, nebo tu jen plácáte rozumy a lži vyčtený z Rudýho práva?“ Chlap něco zabrblal a odešel z krámku.
Opět jsem si sedl jako včera na schody před krámkem, pomocí kapesního nože si otevřel konzervu a s chutí se dal do jídla. Asi jsem tamní domorodce svým apetitem nakazil, protože veškeré konzervy od UNRRY byly už příští den vyprodány, prostě zmizely z pultu! Neměl jsem sice co k obědu, ale měl jsem radost, že jsem udělil těm Amíkům poděkování s reklamou, nikoliv lživou, jako v českém Buranově...
American Patrol
6 komentářů:
Jsem zase trochu zmatená. Domnívala jsem se, že jsem Ti, Mirku, připsala pár vět do komentáře a zase nic. Už asi blbnu. Tak chválím článek i Tvou "agitaci", která se nakonec obrátila proti Tobě (že bylo vše vyprodáno :-)).NULI
NULI, to snad není pravda, proč máš problémy s komentářem, vždyť tady je to jednodušší než v lidovkách. Jenom snad to, že se tvůj komentář neobjeví ihned jako v lidovkách, alébrž až když já ho objevím a potvdím. Tím mohu eliminovat event. sprosťáky...
O organizaci UNRRA a jejich balíčcích jsem slyšela, ale neměla jsem je tu čest poznat. Koukám, že to tvoje rebelství, proti socialistickému zřízení u tebe rašilo už v jinošském věku. Musím obdivovat tvoji výdrž v rebelských postojích i v dalším životě, kdy tě to mohlo stát studie i kariéru. Myslím, že jen díky tumu, žes byl chytrý a vzdělaný a v neposlední řadě, asi i velmi charismatický, jsi nakonec vystudoval, měl slušnou práci a dokonce byl vysílán do zahraničí. Dnes to byl zas výborný článek. Jarka
Za tak vysoké ohodnocení se úplně rdím panickým nachem, Jaruško, to si opravdu nezasloužím.
Byl jsem vždycky jen takový průměrný človíček, který měl poměrně dost štěstí, že proplouval mezi četnými životními úskalími. Žádného strejdu-tlačenku jsem nikdy neměl a možná, že to bylo dobře, tím jsem taky neměl strach o to své "korýtko", věděl jsem, že ten mizerný plat 1500,- Kčs dostanu všude a tak jsm byl dost drzý a ono mi to procházelo...
Nazdárek Mirku,
tenhle článek mi vybavil vzpomínky,jak na konzervy UNRRA vzpomínali naši - myslím maminku a její rodiče. Když otevřeli první, obsahovala vepřové s jablky. Jo, vážně. Byla to na první pohled podivná kombinace, ale pro ně, bez známých na venkově, kteří v Praze celou válku žili jen na lístky a o umělém margarínu a medu to bylo něco. Ještě teď si vybavuji, jak si libovali, že si pošmákli - na ochutnání si vzali jen polévkovou lžíci - jednu a tu si půjčovali na střídačku, dokud konzervu nezblajzli. Tvrdili celou dobu po válce, že to bylo nejlepší jídlo jejich života. Vím, že babička pak, když pekla maso, tak vždycky jedno jablíčko přidávala pro chuť do pekáčku vedle krkovice (u drůbeže jimi vycpala vnitřek). Bylo to vždy úžasně dobré. Díky za hezký článek a zdravím. Dana-Blanka Šumová (sumova@seznam.cz).
Milá Dano, jsem šťasten, že mám zas o jednu inteligentní čtenářku víc. Na blogu jsem se zatím odhlásil, nebylo to tam už k vydržení. Jinak, jak jsem zjistil, kolik Ti je let, byl jsem mile překvapen, protože jsi stará jako můj syn, takže bys mohla být mojí dcerou a to je fajn!
Okomentovat